Zakletí (2024)

generický animák s naprosto lobotomickými písněmi a dialogy, které by nedávaly smysl ani s hodně vysokou hladinou alkoholu. Postavy jsou tak ploché, že by se na nich neudržel ani Spiderman. Film drží nad totálním peklem jen velice podařený design všemožných potvor, paláců a oblečení. Tvůrce byl zcela zjevně fanda Salvatora Daliho a kouká se na to pěkně, ale pokud to někdo dokáže dokoukat bez přetáčení "písniček", tak má můj obdiv.

Tenhle animák pro mě byl velkým překvapením. Ať už to byly ty hezké písně nebo animace, všechno bylo skvělé, ale nejvíc mě na tom bavil ten příběh. Ano, mohlo to být o trochu kratší, ale i tak mě to bavilo. Má to krásné poselství a poprvé jsem viděla animák, kde se (pozor spoiler) rodiče hlavní postavy rozešli a žili odděleně a víme, že takové rodiny jsou a v animácích je vůbec nevidíme, takže mi přijde fajn, že to někdo zapracoval.

Netflixovský pokus o disneyovku skončil poměrně podivným patvarem. Král a královna se hádají, odněkud přiletí tornádo je změní na příšery. Ptáte se proč? Prostě proto. A pak se je princezna snaží zachránit a jde po nich celé království. A nějak prostě čaruje přívěškem, stráže jezdí na gazelách, jsou tam sovokočky, barevní hraboši, je to o rozvodu, je tam několik zbytečných hudebních čísel a dva mudrcové bydlí v domečku, na kterém sedí obrovská sova. Cítíte se ohromeně? Popravdě když se dva manželé obejdnají na rodinnou terapii aby se dítě vyrovnalo s rozvodem, bude to o dost kratší a veselejší zážitek, než koukat na tenhle film

Spousta dětí nežije v té pohádce, ve které se dá všechno napravit. Nevím, jaký animák tady většina viděla, ale Spellbound rozhodně není šablonový. Jde ještě o krok dál nežBravea svým vyústěním je doslova antidisneyovský. První polovina působí jako klasická disneyovská zpívánka, ale v té druhé se film promění v metaforu rodinné terapie, kde rozvod není jen legitimní, ale nakonec i jediné pozitivní řešení. Kolik dětských filmů se vydá tímhle směrem? Kouzelných nápadů je tu tak pětkrát víc než vEncantua vizuální podoba světa je povedená. Jediným problémem – kromě nižšího rozpočtu – je, že film klame tělem: svými rekvizitami a líbivě nesnesitelnou hudbou se většinu času snaží závažné téma podat jako barevný, roztančený muzikál. Za odvahu ale přihazuju navíc nějakou tu hvězdu. A nakonec – minuta ticha za odvážné zkamenělé poštovní holuby.

Zakletípo výtvarné stránce osloví malého i dospělého diváka a nabízí množství rozličných postaviček a nápaditě pojatých stvoření, z nichž člověku při sledování přechází zrak. Žánrově se ve snímku spolu mísí dobrodružný fantaskní quest a rodinné "drama", což na první pohled zní celkem dobře, nicméně jsem měl pocit, že se tvůrci až příliš vnořili do výchovných vod, a přitom místy zapomněli diváky bavit. Na můj vkus bylo ve filmu až nezdravě moc zpívaných sekvencí, které děj spíše retardovaly, než aby ho dynamizovaly. Z postaviček a stvoření mě nejvíce oslovili flinkové a (ne)přiznané "old gay couple" duo Sunny-Luno. P.S. Proč na začátku filmu otvírali pro princeznu a její kamarády vodní bránu, když ji mohli stejně tak dobře přeletět na svých okřídlených mazlíčcích? Just asking for a friend!