Za hranou možností (2018)

Znám problematiku hazardních her jenom z filmů. Jinak jsem kdysi ještě četl Dostojevského novelu Hráč. Pro pochopení filmu však není taková osobní zkušenost nutná. Jde o parapsychologicky laděné fantasy, které s reálnou parapsychologií nijak zvlášť nekoresponduje. Scénář nemá nejsilnější tah na branku, vizuál a efekty však nejsou špatné. Taky tam hraje pěkná bloncka. Z mého pohledu je to akceptovatelný oddechový film.

Sympaticky Miloš (krásne meno) Bikovič ktorý si zahrá podvoníka ktorý chce okradnut kasino avšak nakoniec okradnu jeho...potom chce okradnut znova kasino za pomoci ludí ktorí maju špecialne schopnosti....je to taká vykradačka...dannyho ,počiatku a podobne....až nato teda že títo ludia maju špecialne schopnosti ako ovladanie myslou elektroniku...ovladanie mysle priamo...telekinezu atd....strašne ma otravovalo že oni mali akože svoje miestnosti v hlave odkial všetko robili..dost ma to už štvalo...ano evidetne sa chceli vyhrat s efektami ktoré su inak super ale bolo troška toho až moc moc...ako to dobre začalo tak to potom išlo skor efektovo bez scenára krížom krážom až sme dostali ako takú pointu aby to malo zmysel....a ozaj bol tam Banderas .

Wannabe Hollywood. Vysokorozpočtový. A zároveň vykrádačka všetkého od Počiatku, cez Now you see me, Dannyho parťákov, Mission Impossible a tak, až niekam k Jak prichádzajú sny. Mám rád myšlienkové domy a krásne outsiderky s komplexom menejcennosti, takže dva a pol, nech nežerem. Ale na rovinu, tvorcovia tohto filmu musia mať ruského diváka za úplného debila.

Ruská kinematografie se již několik let snaží nezůstávat pozadu za současnými úspěšnými filmovými náměty a produkuje snímky, které by jsme v Hollywoodu hledali marně. Ne že by tvůrci vymýšleli něco nového, to v žádném případě, ale kombinují do sebe motivy a žánry, které byť na první pohled vypadají divně, kupodivu ve své podstatě fungují. I když vocaď pocaď. A týká se to i tohoto skutečně výjimečného snímku. Svým způsobem se tu kombinuje něco jako 'Avengers'  se snímkem 'Dannyho parťáci'. Mladý hráčský podvodník dává dohromady tým lidí s nadpřirozenými schopnostmi, aby za jejich pomocí vítězil v Kasínu. A jak kdysi zpíval Jan Werich: 'Ten dělá to a ten zas tohle, a dohromady udělají moc...' se i v tomto případě všichni vzájemně doplňují a i přes počáteční problémy vlastní koncentrace se úspěch postupně dostaví. Ale netrvá dlouho a mají před sebou setsakramentsky silnějšího mystického soupeře. Ano, je to ruské, takže se mnohému jistojistě na tváři projeví kyselý úšklebek, ale pozor, objevuje se tu i Antonio Banderas. To samozřejmě kvalitu nezvyšuje, ale za pozornost tento fakt stojí. Jak bylo řečeno, snímek se opírá o Hollywoodské filmové vzory a snaží se jim být v patách. Jenomže i tady, stejně jako u podobných snímků, je hodně výrazná roztříštěnost děje ve snáze se divákovi co nejvíce zavděčit. Krapet tomu chybí i větší plynulost, a to nejen v patřičném uchopení charakterů postav. Zvraty nijak originální nejsou, takže tady není co by překvapilo. Diskutabilní je hlavně konec, který může k nepochopení zajít nejvíce. Tady tvůrci vsadili na obrazovou magičnost ve spojení s filozofickou stránkou věcí. Bohužel, v takovémto superhrdinském snímku zoufale padá do ztracena. Tím tady zmatečnost nabývá na síle, což je svým způsobem škoda. Po výpravné stránce je však snímek skvělý. Prostředí je přirozeně východní a co se týče CGI efektů, ani ruští tvůrci se nemají za co stydět. Snímek v jistém smyslu má potenciál diváky oslovit, jen kdyby kromě sloučení známých námětů a dějových šablon přeci jen v jádru bylo něco originálnějšího. Za zhlédnutí tedy snímek stojí, ale v paměti nijak zvlášť neutkví.

Docela škoda. Samotný nápad není špatný (i vstupování do světa našeho nejen podvědomí, ale současně i kolektivního vědomí), triky nejsou k zahození, a je příjemné zas po delší době někde hrát Banderase, ale k čemu to všechno, když jde o zbytečně dlouhou historku (stopáž není 90, jak je zde uvedeno, ale 110 minut) a celé téma je zneužito jen ke dvěma, vlastně třem návštěvám kasina a ukradení jednoho obrazu. Jinka by mě zajímalo, jak by skutečně dal někdo dohromady podobný "oddíl", co by ty lidi fakt motivovalo s takovým lůzrem jít do holportu (zvlášť když taxikář má mít dceru, kterou uvidíme za celou dobu jen jednou na fotce). Motivace postav jsou tady obecně na bodu nula, a tím se ztrácí i jakákoliv uvěřitelnost vnitřního příběhu, kdy se může stát cokoliv a celé kolektivní podvědomí (a tím pádem ony zmíněné lidské motivace) se dá ohýbat jen podle potřeb autorů. Jo a vzhledem ke zdejším komentářům bych chtěl upozornit na fakt, že Počátek je o vstupech do snů (na několika úrovních), ne do kolektivního podvědomí lidstva.