Yves Saint Laurent (2014)

Tak já se trošku budu lišit od ostatních recenzentů mírně nižším hodnocením, je to šablona, do které se dosadil tentokráte tento známý muž. Chybělo mi tam více psychologie hlavní postavy i vzhledem k jeho sexuální orientaci, film má jen vyprávěcí a prováděcí styl, jakoby to, že byl gay, bylo jen nutné zlo, které tam museli do filmu vsadit, chápu, že se tvůrci museli vypořádat za určitou dobu s delším časovým úsekem. Pro mě jen průměr ... 4556

To byl záměr natočit životopis o módním tvůrci, který měl rád barvy a byl inovativní,  tak mdle a nevýrazně? O tvorbě padne jen pár vět. Film se zaměřuje na jeho poměrně nezajímavé milostné a přelétavé vztahy, na jeho nervozitu a nevyrovnanost, ale to hlavní – jeho kreativita – se spíš zmiňuje než ukazuje. Po zhlédnutí tohoto filmu bych si řekla: „Fajn, dělal nějaký šaty, a proč o něm vůbec točili?“ Film nemá žádnou myšlenku, žádný nosný bod, prostě jen ukazuje čím dál bohémštější život. Bez nějakého konfliktu, kromě občasného frfňání jeho stálého partnera. SHRNUTÍ: Raději si vygooglujte YSL a koukněte na jeho modely. Je to mnohem zajímavější.

Ty životopisy návrhářů začínají být jak přes kopírák. Z nevinné čáry na papíře se stane geniální kolekce, následována drogovými a sexuálními eskapádami umělce, končící finálním potleskem ve stoje na jeho poslední přehlídce. Nejzajímavější částí tohoto filmu jsou samotné přehlídky a jejich hezké snímání. Slabší je scénář a z hereckých výkonů taky nejsem odvařený. Zaujal mě Yvesův partner (Guillaume Gallienne). Škoda, že se scénář nesnažil víc držet této linky vztahu dvou silných osobností. Hvězdička na víc pro tento film je za nádherné kostýmy. Čestnou výjimku v tomto žánru tvoříNit z přízraků, která neuhnula z hlubší psychologizace do divácky atraktivnějšího světa skandálů. A opět šťouchnutí do zdejších komentátorů: ano, je strašně důležité, že YSL byl HOMOSEXUÁL, proto to musíme ve svých kritikách podtrhnout a zdůraznit. že měl "teplomilnej vztah k chlapům" (Malarkey), a že "holdoval homosexuálním životu" (Juta), protože pořád žijeme v roce 1903, ne asi.

A mně to vůbec nepřišlo nudné, ono natočit nějakou divočinu o Ív Sán Loránovi je vcelku k jeho labilní povaze a životu jaký vedl, nemožné. Vždy jsem obdivovala čistotu a jednoduchost jeho návrhů. Dýchá z nich vznešenost a elegance. Ve světě módy byl tím, kdo určoval trendy. On byl první, který oblékl ženu do pánských obleků, nemohu se ovšem ubránit pocitu, že alkohol a drogy sehrály v tomto velkou roli. Skoro, jakoby chtěl veškerou ženskost a jemnost odstřihnout, jako nit. Taková trošku gay-autoterapie, která, ale zasáhla širokou veřejnost na špatné straně. Ano, žena může působit v pánském obleku sexy, tvrdě, nekompromisně, to je, ale tak vše. Veškerá zranitelnost a jemnost je fuč. To mu trošku vyčítám, i když jemu je to už jedno. :) Každopádně byl obdařen obrovským tvůrčím talentem, na kterém se podepsal i způsob jeho života. Třpyt pozlátka zůstává v kurzu stále. Film nijak neohromí, ale dokáže zapůsobit právě skrze to, co uměl nejlépe.

Viděno na ČT Artu v lednu 2019. Jednou a naposled. O slavném návrháři jsem se prakticky nic nedozvěděl, film se až voyaersky zaměřil na Saint Laurentovu sexuální orientaci a scénarista vcelku bez invence střídá modní přehlídky a exkurze do polosvěta gay večírků pařížského polosvěta. Jsem zklamaný, na konci filmu o „životě slavné osobnosti“ vím o Yves Saint Laurentovi to co předtím. Žil, stal se uznávaným a bohatým a už nežije. To je trochu málo…Dávám 55%, za tu snahu herců, kteří byli neokoukaní a velmi dobří.