Wiman Nam (2024)

Námetovo skvelé, atmosféra durianového sadu originálna, a to všetko zaobalené do rodinnej drámy, kde sa odkrylo množstvo krivdy, manipulácie, neprávosti a túžby o pomstu. Thongkham mi prišiel zo všetkých najnormálnejší a aj mi ho bolo najviac ľúto. Zato Mo bola fakt poriadne mimo a svoju celkovú neschopnosť si kompenzovala v totálnej nenávisti a prospechárstva. Scenár bol inak celkovo super, len akosi nepochopím (pozor spoiler!), že vôbec nikomu neprišlo divné, že v deň prepisu nehnuteľnosti a celej farmy sa úplne náhodou nájde stará pani mŕtva kdesi v zákope. Ten záver bol na môj vkus trochu príliš impulzívny a krvilačný (a to sa mi až tak nepáčilo). 4*

DoThe Paradise of Thornssom šiel naslepo, takže som absolútne nemal šajnu, že sa jedná o gay tématiku. Ale tá tam bohvieko nie je hlavná a vôbec mi neprekážala. Samotný film má totiž dobre napísaný príbeh. Ide o solidnú drámu sthrillerovýmiprvkami kde o napätie naozaj nie je núdza. Bavil som sa prakticky stále až po samotné finále, ktoré je zbytočné upišťané na môj vkus a s chýbajúcim, mnou očakávaným, nejakým twistom. Takto ,bohužiaľ, sa zmôžem osobne len na tri hviezdičky.

Zatiaľ to zhodnotím dvomi slovami, pretože na viac sa momentálne nezmôžem: Emotional damage.

Námět výborný, mělo to velký potenciál, ale závěr se moc nepovedl, už toho bylo nějak moc. Kladem budiž upozornění na to, že emoce jsou sice fajn, ale společnost, v níž žijeme, se řídí právem a zákony. I když v tomto poněkud pokulhává způsob, jakým nabyla majetek Mo. Zde už tvůrci klasicky vsadili na to, že divák bude emočně natolik pohlcen, že to nebude řešit. Herci skvělí, hudba velmi vhodná, kamera v pohodě. Věřím, že film měl přispět i k posunu v otázce stejnopohlavních svazků v Thajsku. A možná, že tomu opravdu pomohl.(26.01.2025)

The Paradise of Thorns je film, o kterém bych řekla, že by se na něj měl podívat úplně každý, byť je mi jasné, že se to nestane, ale já jsem za to možná tak trochu ráda. Alespoň to uvidí jenom ti, co opravdu chtějí a nikdo filmu nepokazí hodnocení na základě svého blbství. Navíc k tomu, zvládnout tyhle emoce, na to taky každý nemá. Ano, je to vážně náročný na sledování. Je to totiž ta myšlenka ohledně toho, že pravda v lidech se ukáže až v moment, kdy se stane něco špatného, je to pouze ta rozbuška všeho. A tady se stane tolik špatného a nespravedlivého, a nejhorší je potom ta myšlenka, že většinou ti nejvíc ublíží ty, kteří jsou ti nejblíž, ty kteří se do té doby přetvařovali. Protože ty první dvě třetiny jsou takový na první pohled klidnější, i v rámci toho, co se všechno stane, aby se postupně přidávala ta hnusná atmosféra a nepříjemný pocit, že tohle skončí špatně. Hodně špatně. Pro všechny špatně. A jo, já jsem ještě teď hodně mimo, protože jsem se na The Paradise of Thorns hodně těšila. Jenom mě nenapadlo, že to na mě spadne až tak moc. A do toho je ta druhá strana mince, kdy je to vážně neskutečně krásně natočený jak vizuálem, tak barvama. A jak se postupně všechno utahuje, tak se i přidává v intenzitě hlavního hudebního motivu, až mi bylo opravdu nepříjemný se na film dívat. A potom jak se blíží ten konec (svatební prostřih), až potom ten úplný konec, kdy dojde na konfrontaci těch, kteří zůstali, až potom ten úplný konec, kde padne snad ta nejsmutnější otázka celého filmu. No, já už raději budu končit, moje emoční stránka teď bude chvíli v háji.(18.01.2025)