Wildling (2018)

OWildlingje najlepšie nič nevedieť. Ja som nevedel ani len to, že v ňom hrá (a produkuje ho) Liv Tyler, takže som celý čas rozmýšľal, odkiaľ tú herečku poznám (fakt), takže prvú hodinu som sa nechal unášať dejom, ktorý nie je geniálny, ale ak neviete, koľká bije, tak ste príjemne napnutí a netušíte, o čo ide. Plus si k tomu treba pripočítať fajn kasting (Brad Dourif alebo veľmi zvláštna – myslené pozitívne – Bel Powley) a prostredie zaspatého mestečka, kde každý pozná každého, uprostred hlbokých amerických lesov, ktoré je stovky kilometrov vzdialené od najbližšieho rušného veľkomesta, kde nikto nepozná nikoho. Po 60. minútach sa začne hrať s otvorenými kartami a hoci som si myslel, že to následne bude nuda, práve čas pred finále (a samotné finále) ma presvedčili o tom, aby som, síce s prižmúrenými očami, ale predsa, prihodil štvrtú hviezdu. Hrozne sa mi totiž páčila atmosféra smútku a dezilúzie, ale aj to, že možno ešte i dnes sú na tejto planéte miesta, na ktorých sú lesy a hory také rozľahlé, že je stále možné, aby v nich do dnešných dní prežívalo... niečo. SPOILER Akurát som nerozumel Dourifovým myšlienkovým pochodom: najskôr ju miluje a vychováva ju od bábätka po puberťáčku, potom ju chce zabiť, ale nedokáže to a tak radšej zabije sám seba (ehm), ale prežije to (...) a následne ju zase ide zabiť, ale predtým jej chce z brucha vyrezať dieťa (!) a pre zmenu sa starať o to. SPOILER

Priamočiary a béčkový námet môže jednoducho zakryť poznanie, že Wildling v sebe ukrýva viacero významov. Môže ísť o metafory strachu z akejkoľvek inakosti, problémov premeny tela dieťaťa na mladú ženu alebo polemiku nad odtrhnutím človeka od prírody. Keď príde k prvému zločinu, nie je dôležité, čo mu predchádzalo, ale že Američania môžu opäť chytiť do rúk zbrane a tým aj vlastnú predstavu spravodlivosti. Ide skôr o psychologickú drámu, než horor či fantasy, čo môže byť pre mnohých ďalším problémom akceptácie prístupu k látke.

Gríma a Arwen se znovu setkávají ve filmu o ne až tak obyčejné dívce s nepěkným rodinným dědictvím. Wildling zaujme na první pohled díky nádherným exteriérům a pěkným záběrům kamery, avšak příběhově jde o plochý a místy hodně zmatený žánrový mišmaš, který velkou část stopáže vlastně neví, čím by chtěl být. Annina postupná metamorfóza není až zase tolik špatně provedená, ale například na rozdíl od tematicky podobného filmu jako Moje sestra vlkodlak tomu chybělo napětí či děs. Dramatická linie filmu byla rovněž plytká, takže jak už bylo řečeno - Wildling osloví diváka zejména vizuálem a účastí lotrovských herců, tečka.

Veľmi sympatický nezávislý hororček o premene a následnom zrode vlkodlaka. Už zo začiatku to chytí silnú atmosféru a drží si ju po celú dobu až do konca. Po celý film vlastne neviete, čo sa bude diať a teda neviete predpovedať, ako to vlastne celé skončí a o čo tam vlastne ide. Všetko je to pekne natočené a aj zahrané. Bel Powley je svojím mierne odlišným výzorom skvelou voľbou na hlavnú postavu a dúfam, že ju v hororovom žánry uvidím viac krát.

Pohledné Bel Powleyové to tady opravdu moc nesluší, což je ovšem záměr vzhledem k roli, kterou zde hraje. Za hezkou je tedy Liv Tylerová. Vlkodlačí drama má pěkný vizuál, atmosferickou hudbu a místy pomalejší tempo. Ozdobou snímku jsou záběry divoké přírody - lesy, hory, řeka i vodopád dýchají krásou a tajemností. Otec vychovává dcerku v ústraní od lidí a bojí se toho, až začne dospívat. Jenže osud je nemilosrdný a proces stárnutí nelze zastavit, jak by si přál. A to ještě Anna netuší, jaké tajemství tatínek skrývá. Tajemství, jež ho nakonec dostihne. Za mě spokojenost a odpustím i lovecké finále připomínající Ramba.