Walk Don't Run (1966)

Poslední snímek, v němž hrál Cary Grant, je variací na Veselou tlačenici s Charlesem Coburnem z roku 1944 a lze jen litovat, že se jím hlavní protagonista (v roli britského aristokrata a průmyslníka) s filmem rozloučil, protože snad v každém záběru doslova září a ústřední hrdinka, majitelka bytu, stejně jako její budoucí nápadník odehrávají své party v jeho stínu. Ani Grantovi slabší spoluhráči ale film nepotápějí, protože ten je vystavěn na zdařilém a zábavném scénáři, který zvlášť vtipně absorbuje japonský kolorit. Přesto bych přál tomuto mistrovi sebeironie nějakou jinou a pozdější příležitost k ukončení kariéry než tuto trochu zblázněnou komedii, a nemuselo by přitom jít o romantického milovníka – jak prokázal například v Hitchcockově geniálním thrilleru Na sever Severozápadní linkou nebo ve válečném filmu Dalmera Davese Směr Tokyo, dokázal věrohodně zvládnout i typově jiné postavy.

Výborná komedie, i když možná trochu zbytečně natahovaná. Cary je okouzlující jako vždy a tolik vtipných momentů se v jedné komedii hned tak nevidí. Vystřelené kalhoty, koupelnový rozvrh a děti na schodech patří k tomu nejlepšímu.A kdyby tak ještě trochu pozměnili scénář, zrušili nadbytečného mladíka a nechali krásnou Samanthu na pospas Carymu, bylo by z toho 5 hvězdiček.

I DON'T KNOW WHY YOU WANTED A ROOM, YOU SPEND ALL OF YOUR TIME OUTSIDE! Hodně povedená komedie a Cary jede jako za mlada. Steve i Chris jsou sympaťáci a nejlepší části filmu jsou rozhodně ranní vstávačky. Člověk si ani kafe neudělá a už musí do koupelny. Bych se na to vy.. a chodil si čistit zuby až 7:45.

Myslím, že to, že je Walk don't run mojím 33. filmom s Carym hovorí samo za seba. Nech už bol za plátnom akokoľvek nepríjemný a podivný, či už preferoval chlapcov (a veľa chlapcov jeho) alebo slečny a nechal si platiť za svoj podpis...no, ehm, to posledné som asi mohla vynechať. Aj tak ho žeriem v úplne každom filme - obrazne povedané, hlavne si to nepredstavujte. Budem sa opakovať, keď poviem, že bol stvorený do úloh komediantov, prišla som vďaka nemu uleteným, romantickým filmom znovu na chuť a nikto po roku 1966 ho v komédiách nevie prekonať. A mohla by som pokračovať. Naozaj netreba utekať, tento film je pozvoľný, jednoduchý, miestami decentne vtipný a úplne to stačí. Ak vás zastihne v správnej nálade, budete veľmi spokojní. Cary sa nemohol rozlúčiť elegantnejšie.

Perfektní zvedák nálady a pro mě jeden z těch filmů, na které náhodou narazíte, zakoukáte se a velice mile vás překvapí. Jako obrovský fanoušek Caryho Granta jsem v závěrečné scéně uronila nějakou tu slzu, neboť se jedná o rozloučení tohoto kouzelného, sebeironického a šarmantního pána se světovým filmem. Ách jo :) Zde jej nevidíme v typické romantické roli, ale v roli sympatického sira Rutlanda, který v Tokiu během Olympijských her pomáhá puntičkářské a příliš organizované upjaté dívce a mladému trochu zvláštnímu olympionikovi (a architektu), aby si uvědomili, že se do sebe vlastně zakoukali. Scéna s ranním časovým rozvrhem, která zde byla mnohokrát zmíněna, mě také velmi pobavila. Stejně jako Caryho lezení po balkonéch a oknem vystřelené gaťata :) :) pozn. herec jež hraje mladíka je Jim Hutton, otec Timothyho Huttona (který hrál třeba ve Francouzském polibku).