Vyrobeno v Dagenhamu (2010)

Tak jo, smekám před dámami, které si už na konci šedesátek dokázaly prosadit svá práva a dostat se na "čajíček" do parlamentu. Vyrobeno v Dagenhamu je takový milý film, ve kterém David zdánlivě porazí Goliáše. Škoda, že odvádí pozornost od skutečnosti... rovnocenné finanční ohodnocení práce žen a mužů zůstává, nejen u nás, a to i v horizontu dalších padesáti let, někde na hranici pohádkové fantasy a sci-fi.

Dobrých filmů inspirovaných skutečnými událostmi není nikdy dostatek. A pokud se v nich navíc vyskytne osvícený politik, je to něco jako zázrak. Zde se nám nejen dostává obojího, ale autoři zároveň našli dobrou rovnováhu mezi ústředním dějem filmu a zobrazením životních podmínek a osudů jednotlivých aktérů. Prostě zajímavý biják bez cukání přetáčet citečky. Jenže ve filmu toho je překvapivě o ještě něco víc. Samotná myšlenka rovnoprávnosti žen je zpracována již v několika snímcích, za všechny nutno jmenovat Úsměv Mony Lisy, který se datuje ještě o pár let dříve před tento snímek. A teď udělejme fastforward do současnosti, kdy ženy nejenže berou stejné peníze jako muži, ale z pracovního hlediska jsou mužům rovny. A je nutné se tedy zeptat, proč některé aktivistky stále tolik tlačí na pilu? Proč se příkladně prosazují zákony, podle kterých mají být do vedení firem přijímány ženy bez ohledu na to, zda mají lepší předpoklady než muži? Kdy má tenhle boj skončit?

„Jamesi, co je to tam venku za hluk?“ - „Stávka prostitutek, sire.“ - „To tak málo vydělávají?“ - „Ne, sire, vydělávají nad poměry.“ - „Well, tak proč potom stávkují?“ - „Jsou to kurvy, sire.“ Tak takhle ne, pánové! Equal fight proti platovým nerovnostem, šovinismu a nadřazenosti, který však v rámci označení dramedy není moc „medy“ a je škoda, že plastičnosti postav se nevěnovalo tolik pozornosti jako retro kostýmům a účesům oproti reálu o generaci omlazených sufordžetek. Britové umí sociální dramata skvostně, takže vím, že srdce Brassed Off ani humor Full Monty tohle bohužel nenabídlo..

Pohodový, vcelku vesele laděný, příjemný film o boji dělnic u Forda za rovnost platů. Pěkně natočeno, Sally Hawkins mě tady bavila, narozdíl od Tváře vody, kde jsem nad výběrem herečky kroutila nevěřícně hlavou, byla tady skvělá. Odlehčené, pěkně obsazené, odsejpalo to, ráda jsem film viděla. Možná časem hodnocení zvednu. Oceňuji, že ženské byly ryze ženské, že nebyly vyobrazeny jako androgenní feministky s obočím Brežněva, byly to baby všech věkových i váhových kategorií, které rády tancovaly, smály se, v práci šily v podprdě, protože bylo horko, některé byly parádnice a velké drdolové fešandy, jiné úplně běžné maminky nebo babinky, ale pokud šlo o červené šaty, měly jasno všechny. Včetně strhující Mirandy Richardson v roli ministryně. Sympatické pojetí, které se dnes už moc ve filmu nevidí.

Toptop film pro mne. Výborné herecké výkony, hlavně Sally Hawkins v hlavní roli a taky paní Rita Holoubková hraje výborně. Super zpracování skutečných událostí, s humorem, nadhledem, žádný sociální drama. Navíc o šičkách v automotive průmyslu docela dost vím. Přes deset let jsem pracoval v podobné továrně. Byť mnohem modernější, než v šedesátých letech. Je to specializovaná fabrika a 95% zaměstnanců jsou ženy, čili spravedlnost při odměňování jednoznačně zaručená ! :) PODRUHÉ 5-5-23 ponechávám 5*, byť reálně spíše 4,5 . Jinak, na poprvé jsem přehlédl, či ještě nevnímal, Andreu Riseborough, v roli promiskuitní dívky s drdolem, které se v této roli nebojí rozdat si to s každým.