Vrchol nebes (2021)

Patrick Imbert dosahuje vrcholu nebes nejen v sémantické, ale i formální rovině. Jeho film využívá naplno nejen všech možností animace, ale směle adoptuje mnohé z toho, co jsme zvyklí vídat v běžných filmových produkcích stejného žánru, což podtrhuje záměr vyrobit dospělý film. Zejména za přispění dobového sedmdesátkového soundtracku je efekt velmi přesvědčivý a občas i kulervoucí.
Škoda, že se v perfektním zpracování a za škraboškou složité struktury vyprávění (3 časové roviny, které často odlišuje pouze kontext reálií) skrývá dosti konvenční příběh s poučením.
Francouzština v Japonsku, podobně jako v jiné netradiční francouzské zkušenosti na Marsu, úplně v pohodě.

Cesta na vrchol je pro horolezce často mnohem víc než fyzická výzva. Stává se duchovní poutí, kde se odkrývají i nejhlubší myšlenky a obavy. Horolezci se učí vnímat a respektovat sílu přírody, která je v každém okamžiku výstupu přítomná, stejně jako nepopsatelná fascinace a posedlost navracet se do míst, kde člověk prožívá momenty, při nichž přemýšlí nejen o smyslu horolezectví, ale i o smyslu svého života.

Anime s francouzským dabingem (jo, bylo to divný) přineslo hořkosladký konec. Cením myšlenku filmu. Ale nedokázalo mě to vtáhnout do děje nebo předat atmosféru. Asi u mě zkrátka nezafungovala ta animace. Hlavní hrdina byl extrémní bručoun, ale se srdcem na pravém místě, jak se ukázalo v těžkých chvílích. Několik let příprav na výšlap narušil stejně zapálený fotograf, který mě svou rozhodností, že chce vylézt až na vrchol (aniž by se připravoval) spolu s hlavním hrdinou, mile překvapil. Přiznám se, že jsem ani nevěděla, jestli si užívám pohledy na KRESLENÉ hory. I při krátké stopáži jsem se u filmu bohužel trošku nudila. Dopis od bručouna byl ale překrásný. Stejně tak i hudba.

Hodně zajímavé téma, ale celkem nezajímavě zpracované. Hodně se to snaží divákovi zprostředkovat pocit horolezců při šplhání na osmitisícovky, ale v animovaném podání to prostě pořádně nevynikne, kór když se to snaží animací připomínat anime (tak hlavně že tu Japonci mluví francouzsky...). Když pominu posledních 25 minut, které jsou asi na celém filmu nejsilnější a hodně zapůsobily i na mě, tak to celou dobu je spíš zbytečně roztahané, než cokoli jiného. Ta práce s tempem scén se tu holt moc nepovedla. Hrané podání by podle mě bylo působivější, byť náročnější na natočení, navíc už jsem jich pár s horolezeckou tématikou viděl a z těch, na které si teď vzpomínám, mi všechny přišly zapamatovatelnější, nicméně i Vrchol nebes má své klady. Jen u mě na víc než průměrné hodnocení nestačí... 3*

(7,5/10).Já osobně anime moc nesleduju, takže nedokážu dostatečně docenit kvalitu tohoto snímku co se týče anime stránky. Co ovšem musím vyzdvihnout je styl, jakým to je natočeno. Je to to velice poutavé a od prvních minut to diváka vtáhne do děje a dokáže si získat jeho plnou pozornost. Perfektně balancuje na hranici jakési filozofie a akčních pasáží. Osobně mám hrozně rád filmy z prostředí velehor, kdy člověk překonává limity. O to víc to pro mě bylo atraktivní sledovat v animovaném prostředí, protože to je něco nového. Hrozně se mi tam líbily hluboké myšlenky, které film divákovi předkládá a on se tak dokáže plně ztotožnit s hlavním hrdinou a jeho lásko - posedlostí horolezectvím. Velká spokojenost a jsem rád, že Netflix dává prostor takovýmto neznámým filmům a tak trochu ukazuje, že není tak úplně tou "woke" službou za kterou ho všichni pokládají.