Vlci na hranicích (2020)

Nabízí se podobnost s dokumentemČeský mír, kde jsou také zachyceni zastánci dvou protichůdných názorů, přičemž jde vždy o tak zanícené zastánce, že se jakákoli smysluplná diskuze brzy ukáže jako nemožná. Což dokumentaristi záhy pochopí, ale o žádné poučení diváků / ovlivnění aktérů někým nestranným se nepokusí / nemají zájem. Nevím, proč se tak kdysi rozhodli Klusák s Remundou (z přesvědčení, že to dokumentaristům nepřísluší?), alerežisér Pávmipo projekci odpověděl, že nechtěl do dokumentu přidávat žádné poznatky či statistiky (ať už v podobě mezititulků nebo prostřednictvím nějakého mini-rozhovoru s vědcem), protože nechtěl zabředávat do vědeckých teorií a tím narušovat takovou tu regionální poetiku. Na jednu stranu režiséra chápu, na druhou mi to přijde jako promarněná příležitost vnést do téhle emocionální záležitosti trochu racia.

Těšila jsem se na záběry vlků ve volné přírodě, ale těch jsem se paradoxně vůbec nedočkala. Místo toho se mi naskytl nehezký pohled na vlky v lidské podobě, z nichž nejvíc mi hnuli žlučí nabubřelí velkochovatelé, kterým v podstatě jde jenom o peníze, blaho ovcí zase tolik neřeší, i když se tímto argumentem velmi rádi ohánějí. Musím však uznat, že prostor k vyjádření svých postojů a názorů dostali asi úplně všichni. Hlavně proto se jedná o poměrně zdařilý dokument, jemuž bych však vytkla kromě absence opravdových vlků také přílišnou rozvleklost některých pasáží, zejména pak v první polovině snímku. (65%)

Pro mě zcela ukázkově zpracovaný dokument, výborným způsobem natočený, sestříhaný i hudebně doprovozený. Jasně představí své téma, názorové tábory a nechá na Tobě, jak s tím naložíš, mě tedy chladným a mlčenlivým nenechal. Osud vlků vidím jako jeden ze symbolů lidské roztahovačnosti a toho našeho nabubřelého, falešného práva přivlastňovat si veškeré přírodní zdroje. Kácíme, těžíme, zastavujeme, střílíme, chováme a následně zabíjíme, aby nakonec vše bylo vyhozeno jako nepotřebný odpad. O možném způsobu života v současné době, také o tom je tento skvělý dokument. Jeden se večer místo na televizi dívá do krbu a rozmlouvá s dětmi (paní farmářka Lenka Štíhlová a její rodina je určitě velká inspirace, nejen co se řešení této situace týče), druhý k životu zase potřebuje několik tisíc ovcí, které chová jen proto, aby byly dříve či později naloženy na kamion směr jatka. A když mu cokoliv tento kšeft s živým tvorem, tedy výrobním produktem, narušuje, bere prachy, je potřeba nahlas a tvrdě hájit svá podnikatelská práva. Třeba o sobě prohlásit "Jsem magor" a ekonaivkám vyhrožovat sadistickým vrahem...vlastně jen nadávat hlavně na to, co si člověk sám zvolil. Každopádně střet s tímto ohraničeným myšlením je možná horší, než potkat vlka. Jako v jiných případech i zde jde hlavně o lidský přístup k nastalé situaci, vše tedy skvěle funguje i jako sociologická sonda do českých luhů a hájů, jak píše Psice.

Dokument Vlci na hranicích si primárně neklade za cíl edukovat širokou veřejnost o vlcích – jde spíše o sociologickou sondu. Dokument se zabývá přístupem a reakcemi tamních obyvatel na příchod vlků do konkrétní lokality (Zdoňov a Vernéřovice na Broumovsku). Za velký klad snímku považuji maximální snahu režiséra dát přiměřeně velký prostor oběma stranám. Zcela se ztotožňuji s názorem Lenky Štíhlové, která vnímá „spor o vlky“ jako zástupný problém mnohem hlubšího společenského fenoménu. Z některých záběrů mrazí při upomnění se na to, že se tento spor odehrává v příhraniční oblasti, kde po válce probíhal tzv. divoký odsun Němců. Možná, že jsou společenské jizvy mnohem podstatnější, než samotní vlci v lesích (tedy na hranicích) – ale hranicích čeho? A co vlastně pro nás takový vlk symbolizuje?

Velmi povedený dokument, který nesoudí, nepodsouvá divákovi "svou" pravdu, ale opravdu mu předkládá snad všechny pro a proti. Je jasné, že každý divák má na začátku svůj pohled a "fandí" jedné straně, nicméně dokument mu dá šanci se na věc podívat z obou stran, a dá mu hodně možností o tom přemýšlet. A přesně tohle by měl dokument dělat. Za mě super.85%