Dajori (2024)

Varnsdorf je zřejmě neocenitelná lokalita pro sociology i dokumentaristy. A tentokrát to zase vyšlo (skoro) všechno. Hlavní protagonistka vypadá natolik přirozeně, jakoby kameru ani nevnímala. Kamera se nesnaží o depresi, ale maluje poetické obrázky (jakkoliv plné havranů). I v mnoha dokumentech upozaděná hudba tu má své pevné místo. (Jo, a protagonisté mluví česky, takže nesrozumitelný název nedává smysl.)

Tak neviem, dokument bol o matke, jej obetavej sestre alebo o chlapcovi? Alebo o ťažkom sociálnom prostredí, ktoré je také ťažké, že úplne všetci okrem jedného chlapca sú extrémne obézni? No aspoň majú doma čisto a poriadok. Alebo len pre film? Doma sú stále niekde inde a poriadne som sa ani nedozvedel čo a prečo sa tam deje, ale záberov na vrany bolo dosť.

Odpad. Zbytečnější dokument jsem dlouho neviděla. Chlapec režisér se má ještě co učit. Utahané, nuzné, naprosto bez děje, vyhrocených situací, bez charakteru. Proč jste alespoň hlavní aktéry nekonfrontovali? Prostě jen pár nudných dnů na homevideu. Věřím, že se střihem jste žádnou práci neměli, nebylo by totiž ani co prezentovat.

Dajori,šukar čajori, je skutočne prínosný dokument pre všetkých, ktorí ešte nevideli cigánku s pätnástimi deťmi, fajčiacu marsky jednu od druhej, ktoré prekladá poldeckom na pretráveniepsej jaternice, zatiaľ čo stojí v rade na sociálku. Samozrejme, je to život ťažký a nájdu sa aj dobré duše – teda aspoň na kameru.

Po Vlcích na hranicích další skvělý Pávův film, a němž mi nejvíc imponuje, že dokáže být o životních a sociálních těžkostech, aniž by šlo v nejmenším o sociální porno, protože tvůrci umí vykreslit své "postavy" jako plnohodnotné lidi, jejichž existence přesahuje materiální situaci. Což je mnohem výjimečnější, než se možná zdá. 4 a 1/2