Tristram Shandy (2005)

Winterbottomov meta-film je podľa mňa tak zahľadený do seba, až mi nepripadá až tak intelektuálne podmanivý akým si myslí, že je. A možno ním aj je, ale keďže tu už máme Kaufmanna, tak mi Tristram Shandy až tak geniálny nepripadal. Každopádne postmoderné odkazy a celková hravosť rozhodne potešili a v niektorých momentoch je film veľmi vtipný (kto videl, presne vie, ktoré mám na mysli). Možno ale ide o materiál vhodný na viaceré pozretia, tak je pravdepodobné, že po potenciálnom druhom videní tohto zaujímavého materiálu pridám nejakú tú hviezdu. Keď už sa tu o tých hviezdach v dvojzmysloch a ironicky hovorí.

Ve finále mi připadá, že si Michael Winterbottom chtěl zaexperimentovat s filmovým médiem, vytvořit za každou cenu film plný stírání hranic mezi filmem, dokumentem, natáčením, realitou, fikcí a další fikcí a také plný odkazů, takže si natočil film, který je hodně experimentální, hodně postmoderní, ale ve výsledku mám z něj ryze samoúčelný dojem. Třeba ty zmínky slavných filmů a osobností zde padají každou chvíli jen tak, aby tam prostě padly, režisér měl svůj film co nejvíc intertextuální, ale účel jsem v tom nepostřehl a úplně nejvíc to bije do očí v závěrečné scéně, kdy se hlavní postavy až v idiotských promluvách baví o slavných hercích a filmech, ale není to nijak vtipné, ani filmu v závěru nedodává žádnou myšlenku. Když to srovnám s íránskou tvorbou Kiarostamiho (Detail, Pod olivovníky) a Panahiho (Taxi Teherán, Medvědi tu nejsou), jejichž vybrané filmy taky často přímo hýři prolínáním reality s fikcí, mystifikací, prvky filmu o filmu/ve filmu a povídáním o jiných filmech v podání postav, tak mi oproti civilní íránské osobitosti se silným sdělením navíc vychází v„Tristním“ Shandymjedna těžká nabubřelá křeč. To vše bych pořád respektoval a přestože mi oba hlavní herci byli dost nesympatičtí, za jistou snahu a občas zajímavější scénu bych dal plus mínus 2 hvězdičky. Tedy kdyby Winterbottom tolik neholdoval vulgárnímu humoru, kterým svůj film tolik naplnil. Takže máme zde postmoderní experiment, ve kterém co chvíli se mluví o samých ptákách, koulích a jim podobných věcech, často i divákům do kamery, režisér asi jiný humor než vulgarismy a rádoby vtipné situace s genitáliemi nezná a mě totálně přechází chuť tohle v kombinaci s hrou na umění a experiment jakkoliv oceňovat, sorry... pro mě konečná.[15%]

Nesmírně originální a unikátní adaptace 'nezfilmovatelného' románu, k jehož kostře se přistupuje skrze okázalé překrývání více linií a vypichování samotného tvůrčího procesu. V tomto případě je úplně nejlepší si vůbec nic o filmu nezjišťovat a nechat se bez přípravy pohltit neutuchajícím ohňostrojem postmoderních narativních hrátek, které ve vší sebereflexivitě snad nikdy nepůsobily tak zábavně. Steve Coogan hrající sám sebe, hrajícího dvě titulní postavy, nás provádí vysoce energickým pojetím filmu ve filmu, který postupně oloupává jednotlivé tematické slupky a od různých možností adaptace vlastní předlohy se dostává až k problémům v zákulisí, které by klidně mohly nastat, kdyby se Michael Winterbottom skutečně rozhodl adaptovat složitou knihu klasickým způsobem. Jde o geniální nápad, který celou dobu funguje na jedničku a vůbec nedává divákovi šanci k vyproštění - kdo by se také chtěl vyprostit, když si může vychutnávat jeden z vypravěčsky nejopojnějších a nejlepších filmů 21. století. Neváhejte a jméno Tristram Shandy si tučně zapište do případných filmových restů. 95%

"Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho" je bezesporu kultovní knihou anglosaského prostředí. U nás pak našel mocný ohlas především mezi intelekruály a umělci, kterým jazykové hrátky přinášejí zvláštní uspokojení. Ti, kterým ironie a sarkasmy přiliš neučarovaly (jako třeba mně) budou mít s knihou jisté problémy (jako třeba já). Film nicméně vyniká nad knihu vyšší rychlostí (délky epozod/ čas), rozmanitostí a vizuální bodrostí (děloha je asi tím pravým příkladem; bylo by dobré, kdyby si člověk občas uvědomil, čím vším už v životě prošel).

Tristram Shandy je zvláštní snímek. Na jednu stranu mě strašně bavil začátek filmu a absurdní příběh Tristramova zrození. Na druhou stranu, když se věnovalo víc času zákulisí filmu a jeho představitelům, začala jsem se nudit. Přitom filmy o filmu mám moc ráda, ať už reálné jako Ztracen v La mancha nebo nereálné jako Americká noc....Nicméně nezfilmovatelnou předlohu si rozhodně přečtu.