Víno roku (2008)

"objektívne" je to skôr za 4, ale toto je pre mňa presne ten feel-good film, ktorý je ako lahodné víno (hudba) niekde na terase s výhľadom (kamera a prostredia), ktoré si vychutnáte po dobrom jedle a s ešte lepšou spoločnosťou bystrej ženy, alebo najlepšieho priateľa (herci a ich chémia). v porovnaní so Scottovým Dobrým ročníkom je to ako vyberať medzi skvelým kalifornským a rovnako dobrým francúzskym vínom.p.s.ak v tejto smutno-smiešnej dobe klaunov potrebujete malú pomoc v znovu-nastolení dobrej nálady, toto je jedno z najlepších odporúčaní.

Hodně mi to evokovalo Francouzský film Prázdniny v Provence. Taky je to vesměs skoro celou dobu tak nějak o ničem. Celé se to táhle na takové té náladičce od vínečka. Máme tu stylizované vinařské prostředí, jednotlivé charaktery co k ní patří...Plus tady je ještě dobové zasazení do sedmdesátek, kterého byste si teda asi vyjma dvou narážek v podstatě nevšimli a bohužel s ním tvůrci moc nepracují. Každopádně ten Francouzský film mi přišel výrazně lepší, ten s tou vinařskou atmosférou a naturelem uměl pracovat výrazně lépe, tak se musíme spokojit aspoň s nádhernou krajinou. Tady je škoda, že tu není vice Rickmana, jeho postava je vlastně až tak třetí vzadu a více se to točí okolo té vinařské rodinky. Jakmile je na scéně, tak si pochopitelně odehraje svůj velmi vysoký standard. Pine je tu k nepoznání změněný a jeho týpek je sice sympaťák, ale samotná dějová linka nemá moc co nabídnout a výsledek je očekávaný. Je to takový klasický žánrový průměr, neni to nic, co by diváka nějak urazilo, ale zase poměrně brzo zapomenete, že jste to viděli, asi jako na průměrné víno.

"O tomhle víně budete povídat svým dětem."O čem tenhle snímek byl ale zapomenete už zítra. Jednou kdysi dávno vyhráli kalifornští vinaři jednu soutěž, tak o tom natočíme film. Příběh to byl dost chaotický a postavy bez jsou celkem života a vtipnosti nemůže být ani řeč. Vyšla z toho naprosto nudná splácanina.4/10.

Někdo píše, že je to lepší než Dobrý ročník, s čímž já nesouhlasím. Tenhle film je lehce nadprůměrný, což je 60-65 %. Trochu to trpí i pasážím ve francouzštině bez titulků, jedna z nich je stěžejní (vlastě zrod té vinařské soutěže), Nicméně, moje zašlá středoškolská francouzština překvapivě stačila na úvodní řeč Stevena Spurriera  před klíčovou degustací. Mimochodem, při pohledu na filmografii Alan Rickmana, kde se to hemží (mým) hodnocením 4-5* jsem se rozhodl dát ho do svých TOP 10. No, musel jsem vyšoupnout jeden dětský idol = Fuňéze.

Víno mám rád, ostatně su z Moravy, ale film, zvlášť takhle dlouhý, by měl mít také nějaký jednolitý příběh a alespoň trochu životné postavy. Tady se postavy chovají jako blázni, asi aby to byla komedie, a samotný příběh se rozpadá na nějaké tři podpříběhy, každý předvídatelný a nezajímavý, včetně konce. Hezké záběry vinic, ale ten film je bez duše, povrchní, asi jako když pražáci točí Bobule.