Věž smrti (2012)

30 minút je to vianočný film, kde sa varí a chystá oslava. Ja milujem, keď film začína úplne nevinne/rodinne a zrazu BUM. Pozerám z usmevného filmu sa to mení na výbuch sem, výbuch tam. Ľudia kričali, vybuchovali, padali...Vizuálne je film dobrý, herci boli tiež fajn. Z postáv hasič (Sul Kyung-gu) a manažérka reštiky (Son Ye-jin) boli najzaujímavejší. Ostáva to však v "dobrom" priemere, lebo situácie ako sa láme sklenený most, hasiči, čo hasili, ako keby to robili prvýkrát (niektorí)... Strácalo to na napätí (absurdné,nelogické a komické správanie postáv) a serióznosti. Menilo sa to na komédiu (odľahčené konanie) až priam sci-fi (najmä výťahové scény). 60%

"Veža smrti" (Tawo) je moderná juhokórejská variácia na americký kultový katastrofický film "Sklenené peklo" (The Towering Inferno). Záchrana ľudí z horiaceho mrakodrapu. Osvedčený námet. Jasne, že tento titul americkú klasiku neprekonal. Avšak vizuálne je to hodne dobré, aj spád to má slušný, akcia funguje. To by šlo. Ale i tak mi tam niečo nesedelo. Predovšetkým ten trapný humor, na ktorý sa nedokážem naladiť. A tiež tie otrasné, kŕčovité, afektované herecké prejavy sú pre mňa iritujúce. Ja mám však celkovo s ázijskou filmovou produkciou dlhodobý problém. Nechápem ich mentalitu, a tak si neviem užiť ani ich filmy. Tomuto kórejskému katastrofickému thrilleru tiež veru nedám viac ako tri hviezdičky. ***

Keď si človek odmyslí ten teatrálny až patetický afekt v správaní niektorých postáv, tak dostane pomerne zaujímavý katastrofický film. Je to taký kórejský blockbuster, ktorý chce maximalizovať akciu, vyždímať každú emóciu od empatického diváka. Sem-tam všetko dusí trápnym humorným prejavom postáv. Vizuálne je však precízny a v scénach, kde to nie je akciou prehnané, tak dostávame dramaticky perspektívne filmové dielo.

Tolik trapné snahy o vtipnost v jedné půlhodině jako na začátku jsem asi ve filmu ještě neviděl.Ale, jak pak začalo přihořívat, tak při jednom krkolomném opouštění výtahu jsem se upřímně zasmál. Tam, kde já bych něco zařval přes rameno v poklusu, protože šlo o minuty, ne-li o vteřiny, tam se hrdinové půl hodiny usopleně drželi za ruce a soucitně se na sebe koukali a jeden druhého ubezpečoval, že to, co se musí udělat, je nutné, a čekali až dojde k nějaké rezonanci porozumění nebo co. Logiku závěrečné záchranné akce jsem nenašel.

Nikdy před 11. září a ani nikdy potom nespadla výšková budova vlivem ohně. Odporuje to jistým fyzikálním vlastnostem používaných materiálů. A pokud hrozilo její spadnutí, tak byla mizerně postavená! Dost pobavilo nachystání demolice takové budovy za cca 15 minut? Takové řízené demolice se chystají týdny až měsíce. V neposlední řadě, tady bylo tolik nelogicky až dementně se chovajících postav (obzvlášť ta halelujah rodinka!), že to působí až otravně... Přesto všechno to celkem šlo, ale do kina bych na to fakt nešel...