Vesmírná kamufláž (2022)

Za mě tvůrci nevyužily potenciál, který tato romantika nabízela. Celá první třetina je tedy taková spíš seznamovačka, respektive klasický úvod do romantické podívané, kde se za jistých okolností seznámí dva mladí, pohlední lidé a zkušený divák už by mohl tušit, jak se to bude celé asi vyvíjet. Jenže zhruba v polovině dojde k naťuknutí zajímavého tématu, který budil dojem, že by se z toho mohl nakonec vyklubat docela jiný film, mnohem hlubší, silnější a ne až tak předvídatelný. Ovšem následně došlo právě k onomu nevyužitému potenciálu, jelikož celý závěr se zvrhne zpět do opravdu té nejtuctovější a nejnudnější pointy, která se dala předvídat již od začátku. Nu škoda, nedá se nic dělat, tvůrci prostě bohužel zvolili cestu nenápaditou na místo té odvážně, či alespoň ne úplně tak kýčovitě happyendové, čímž zásadním způsobem znehodnotili pozitivní pocity z celého filmu. Zápletka je tak zkrátka klasika, bez překvapení, a příliš toho nenabídnou ani jednotlivé postavy, které vesměs působí nezajímavě a banálně. Na druhou stranu ale musím alespoň rozhodně pochválit velmi sympatickou a milou ústřední dvojici herců a jistě bych mohl zmínit ještě pár povedených fórků, které to chvilkami také příjemně osvěžily. Jinak atmosféru to vpodstatě nenabízí žádnou a určitě pozitivně nemohu hodnotit ani působivost emocí, jelikož jednoduše prostě nefungují. Ve výsledku se tak nejedná o nějak vyloženě špatnou žánrovku, jako spíš o podívanou, která nemá příliš co výrazného, či jinak působivého nabídnout.

Bohužiaľ ma film neoslovil. A to nepočítam fakt, že jediné sci-fi tu bolo len "očakávanie", že hlavný hrdina pôjde na Mars. V jednej línii bol vznikajúci vzťah Alexa a Daisy, ktorý bol až natoľko plný "trápnych" chvíľ, že som začal veriť, že Alex môže mať diagnózu autistického spektra. Neprispel k tomu ani jeho vzťah s vlastnou rodinou v línii druhej, kde sa k nemu všetci správali, ako k "idiotovi, ktorý má nereálny sen". Samozrejme to trochu vysvetlila udalosť s jeho bratom, ktorá na všetkých nechala silnú stopu, no ten pocit už som z hlavy nedostal. Najviac tu zlyhávalo znázornenie emócií. Chémia A+D, vzťah A. so sestrou, smútok za bratom, K.Bacon tu veľa nezahral a Howard (S.Helberg) tu bol ako malá rekvizita navyše. Paradoxne najviac uveriteľne zahrané bolo mentálne vyšumenie matky. Celkovo som sklamaný. Možno som čakal aspoň nejakú pointu, inú ako "stačí trošku terapie, vyplakať sa a hneď je všetko OK". Slabota. 41% - 2*

Jediný dôvod prečo som šiel do toho bol Bacon. Chcel som vedieť, či aj on sa dal na dráhu ako jeho iní kolegovia z branže a budeme vídať postery s Baconom v tých najstupídnejších filmoch. Space Oddity ním nie je, aj keď miestne hodnotenie tomu nenasvedčuje. Bacona z jeho dávnejšej kariéry mám celkom rád a je škoda, že už nemá toľko šancí pretože nejaký ten priemer zahrať stále vie. Ako napríklad tu. Problém filmu je, že ide o ďalšiu dramedy s jemnou romantikou, ktorých dnes chrlia streamovačky ako na páse, bez výraznejšieho scenára a charakterov. Ide o archetypálne postavy so zameniteľnými menami v priestore aj čase. Osobne som mal problém, a myslím si, že stačí trochu inteligencie a hneď v prvých minútach sa dá odhaliť ústredný dejový oblúk postavený okolo cesty na Mars a kam sa to asi posunie alebo vyvrcholenie zápletky. Priehľadné jak číre sklo. Tam, kde to malo mať hĺbku to bolo málo hlboké, a kde mala prísť ľahkosť tak sa dostavoval miestami trápny pocit. Občas to aj dokázalo rezonovať ale slabo alebo krátko. Má to však 90 minutiek tak to nebolelo až tak veľmi. Ak sa prehryziete cez zle priechodnú prvú polovicu, tá druhá na vás nebude taká zlá a dá vám občas ten good feeling movie pocítiť. P.S. Spoiler, ten štart rakety s deckami som si užil náramne a uvedomil som si, že predstaviteľka malej Blake Alessandra Rosenfeld strčí herca hlavnej postavy K. Allena do kapsy.

Chlapec je taký nešťastný z odchodu svojho brata do údolia tieňov, že sa rozhodne odísť na Mars. A to je celé, čo je na tom sci-fi. Zvyšok je len o náklonnosti k čokoládke a výbere medzi opustením tohto sveta, alebo stráviť čas efektívnejšie plodením miešancov. A čo tu robil Kevin Bacon nikto netuší, len asi lákadlo na film, alebo snaha ukázať, že je možné mať vrásky krku aj na lícach, lebo to pán slanina naozaj dokázal. Už je taká dosť prepečená slanina, na ktorú zabudnete na panvici.

Space stupidity by bylo výstižnější.