Večerní zvony (1986)

Vyprávění na pozadí pohnutých událostí z první poloviny 20. století se spoustou postav nabídl Zafranović podnětné, jen jsem příliš nepochopil, proč měl dobrou polovinu filmu potřebu co chvíli sklouzávat u takového námětu k erotickým a sexuálním scénám. Nebýt toho, asi u mě Večerní zvony předčíOkupaci ve 26 obrazech(1978), tak mi oba Zafranovićovy spřízněné snímky skončily přibližně na stejné úrovni. Výrazně jsem ocenil režisérovu snahu obsáhnout události na pozadí delšího historického oblouku v rozsahu 20 let a zejména záměr nechat tentokrát vyvrcholit vyprávění až v poválečné době, s výrazným prostorem pro vykreslení společenských i osobních potíží v nové společnosti. Zvláště ve druhé polovině dochází v nabité porci jak na emotivně silné scény, tak skvěle zvládnuté dialogy s přiblížením různorodých postojů k politickým změnám a revolucionářství.[75%]

Príliš veľa tragédie v jednom filme. Podobne ako kontraverzný režisér Lordan Zafrenovič ide o jednen z najkontroverznejších filmov natočených počas komunistickej Juhoslávie a celého sovietskeho bloku. Režisér Zafrenovič patrí do tzv. „Pražskej školy“, študoval u Oskarového Emara Klosa. Ako Chorvát (!) kritizoval fašistické Ustašovské Chovátsko, bol disidentom a väznený za Tita, ale v 1989 bol členom vedenia komunistickej strany Chorvátska, po nástupe nacionalistického Tudžmana odišiel radšej do dobrovoľného exilu na viac ako 10 rokov. Žil v Paríži a Prahe. Po smrti Tudžmana sa vrátil a pokračuje v práci v Chorvátsku. Film Večerné zvony je politická dráma a zachytáva obdobie rokov 1928 až 1948 veľkých spoločenských zmien v Juhoslávii. V Európe nastupuje nacizmus, v Chorvátsku fašistické Ustašovské hnutie a zároveň silnie komunistické, až napokon vypukne druhá svetová vojna. Po vojne v 1948 sa Tito, teraz už Krvavý pes rozchádza so Stalinom a Východným blokom. Nastupuje znárodňovanie, vyháňanie iných národností (Maďari, Nemci), kolektivizácia. Hlavným hrdinom je Tomislav, intelektuál, spočiatku až fanatický komunista. Neváha dať stranícky pokyn k bratrovražde. Všetky tieto udalosti majú vplyv na jeho rodinný a súkromný život a domino efektom všetko padá k tragédii. Na rozdiel od predchádzajúcich filmov Zafrenoviča (Okupácia v 26 obrazoch, Pád Talianska) tento až protikomunistický film Východný blok sabotoval. Na svatbe Tomislava sa objavuje ako gratulant budúci minister domobrany Chorvátskeho fašistického štátu Slavko Kvaternik (dvojka po Pavelovičovi) a mladomanželom blahoželá biblickým : Milujte sa a množte sa. Pripitý svadobčan Edo doplňuje... a jebte a jebte. Našťastie (aspoň pre mňa) to 3 roky po uvedení filmu s celým socialistickým blokom jeblo.

Zafranovičova válečná trilogie - finální díl. Tentokrát jde o průřez historií Jugoslávie, hlavně Hercegoviny od 30. let do konce 40. let minulého století. Zároveň sledujeme osud Tomislava od dětství do dospělého věku. Tomislav se nejdříve stává zarytým komunistou. Postupem času a prožitými událostmi však jeho revoluční nadšení chladne a chtěl by žít normální život. Zajímavý a smutný je i osud jeho ženy, která se pro něho obětovala a dočkala se, no, podívejte se sami. Ustašovci a nacisté se ve filmu objevují už jen sporadicky, masakrů taky není tolik jako v předchozích dílech. Přesto je film, zdá se, tragičtější, protože tentokrát si veškeré peklo způsobují domácí, sousedé, bratři. Je to úplně jiný úhled pohledu na válečná léta a velmi se mi líbil.

Hoci náznaky toho boli už v predchádzajúcom PÁDE TALIANSKA, Zafranovič sa s komunistami naplno vysporiadal až v poslednej časti svojej trilógie. Pritom ale umelecky zostal verný svojmu prístupu.. - stále sú to veľké dejiny drviace jednotlivého človeka, ktorého pritom udržiava pri živote iba sex a hudba. Kým OKUPÁCIA V 26 OBRAZOCH hovorí o krutosti okupátorov a kolaborantov a PÁD TALIANSKA o krutosti okupátorov, kolaborantov a partizánov, VEČERNÉ ZVONY sa zameriavajú na odľudštenosť partizánov, respektíve novej moci, ktorá z nich po vojne vzišla. Pre mnohých je to trpké vytriezvenie, v ktorom už nikto nie je idealizovaný, v ktorom sú všetky pekné ideály a vzletné heslá determinované dobou a vybojovanou mocou, okolnosťami a záujmami. Zostáva iba človek v súkolí dejín, jeden zomletý, druhý vláčený, niekto má smolu a druhý vyviazne znovu a znovu. Víťazom býva ten najprispôsobivejší - a na morálne víťazstvo sa veľmi nehrá. 8/10

Hluboce lidská a opravdová výpověď o dopadu politiky, ideologií a války na konkrétní lidské životy. Podle mě nejlepší film Zafranovičovy válečné trilogie. Neuvěřitelně silný příběh, který mi hodně připomíná některé filmy Istvána Szabó. Tato slova by se mohla tesat do kamene: "Historie umí krutě zasáhnout nejčastěji ty, kdo ji tvořili. A to i ty nevinné. Někdy historie není učitelka, ale kurva."