Válka barev (1995)

Všude samý  mrtvoly. Každej den.Ano, přesně tak. Mrtvoly, obskurní diskotéky, , gangy, podnikatelské prostředí prostoupeno zločinem, kulečníky, sexismus, těsná nevkusná saka, zlí podnikatelné... ach, takové, že byly ty devadesátky?  Kdybych je zažil, řeknu, že tohle jsou devadesátky na max. Takhle se možná dá říct, že tento film shromažďuje všechno, co na této době mohlo být odpudivé. Otázkou je jestli se by bylo fér do výčtu odpudivostí zařadit i filmařinu Filipa Renče, která se stejně jako v debutovém Requiem pro panenku opět pohybuje (slovy Radka99) na hranici  kýče a porevolučního huránadšení...--------------Ona je vlastně docela sranda vědět, že existuje jakási domací devadesátková verze Zvětšeniny s Hanákem coby zaporákem.:D Obavám se, že tohle je ve výsledku film, o kterém je možná zábavnější mluvit  než ho sledovat. To sledování totiž občas bolí...A jeden ikonický moment ze Zvětšeniny výslověně ukrást už je vyloženě prasárna. Ale jakoby tady byla cítit upřímná radost, že se již může natáčet zcela otevřeně, bez zábran, šokovat. Jakoby tady byla snaha, co nejvíc nadchnout úměleckými nápady. Přičemž některé momenty a střihové montáže vlastně působí fakt impozantně nebo minimálně monstrózním kouzlem okamžiku. Jako třeba vyfukunání bublin na schodišti ve společnosti pouliční mladistvé sebranky. Některá spojení obrazu a syntetické hudby v kombinaci s hrou barev (ha, válkou barev!)  jsou zde celkem rozsekávací. Řáda záběrů sice opravdu vyniká obrazovou dokonalostí, je perfektně kompovaná, ale po pár minutách mě to přeci jen omrzelo. Obzláště, když se to Renč snaží hrát celou dobu ryze na efekt a být tak stylový, progresivní  až se (už tak brakový námět) posouvá do bizáru. Snaha o cool klipovou estetika ,,fotografií v pohybu´´  způsobuje, že se děj totálně rozpadá, nějaký rytmus vyprávění vlastně neexistuje a celé to vlastně nedává smysl včetně fádních dialogů. S těmi všelijakými zpomalovačkami, které si Renč tak oblíbil už v Requiem pro panenku to tady fakt přehnal a vyprávění je tak neúnosně roztříštěné.  Jestli si něco zaslouží zaslouží vyzdvihnout tak právě  Sklepácky expresivní zaporák v podání Tomáše Hanáka, který je bizární přesně tím zábavným způsobem a docela jsem si ho užil. Ale Hanák je jediným zábavným hercem celého filmu!  Zbytek tvůrců se zde jinak jen ztrapňuje, je celkem bizární, v čem se objevili a asi už by se k tomuto počinu moc nikdo dneska nehlásil.  Vaculík v hlavní roli je příšerný a otravný.. Stojí-li to za zhlédnutí, tak hlavně z fajnšmekrovských důvodů: jako svědectví své doby a ukázka toho, co mohlo být v roce 1995 v českém prostředí považováno za žánrovku. Jo a taky je zde slyšet Anna Geislerová zpívat. Jako fajnšmekrovina své doby to fakt dokáže být zajímavé. Na druhou stranu celkem obludné vidět, jakého patosu byli onehda tvůrci schopní, vlastně bez naprosté soudnosti a dobrého vkusu. Ono samozřejmě těžko říct jestli Renč tím kýčařem už nezůstal.  A to zdejší zacházení se ženami je taky odporný. Je to zvláštní. Zatímco na nespočet filmů o dekad starších se dá dívat furt, tenhle z roku 1995 je dneska už neskutečně zestárlý, sexistický, zkrátka zkamenělý.

Filipu Renčovi jsem před časem úspěšně skočil na lep u debutu dle silného námětuRequiem pro panenku... asi jeho nejlepšího filmu? Tady mě již ale jeho exploatace přišla více přitažená za vlasy, Vaculík v hlavní roli mě moc nepřesvědčil a mnoho slibného ze zápletky i celých scén parazitovalo na veleslavnéZvětšenině(ještě i tu pantomimu tenistů s fiktivním míčkem Renč musel v jedné scéně okopírovat! a vůbec těch převzatých prvků je tolik, že na pouhé odkazy nebo poctu mě neukecá). Zároveň jak ještě Renčův film křičí z obrazu touhou vypadat co nejvíc západně, progresivně a ultra stylově, stává se svou přepáleností v pár scénách i více bizarní nad rámec záměru. PřestoVálce barevnelze upřít jedinečný, dost podmanivý vizuál plný hry právě efektních her s barvami. Společně s hudbou a jistým tajemstvím vybraných postav i ústředního incidentu dává vyniknout mysteriózní atmosféře a mnohé záběry bych se nebál popsat jako dokonalé umělecké fotografie v pohybu. Čistě formálně tedy nemám problém vnímat vydařenou záležitost, jejíž tvůrce se ve druhé polovině úspěšně odpoutal od svého vzoru a začal s vývojem námětu více kráčet vlastní cestou. Cosi mě tam iritovalo, nesedl jsem si plně s onou videoklipovou estetikou, ale atmosférou exteriérových scén měVálka barevvždy uzemnila. Geislerka s nevšední blond parukou působí docela světově, Hanák mě svým svébytným herectvím baví a některé scény ve mně vyvolaly dojem, jak skvělý noirový snímek se mohl konat, kdyby nepůsobil tak roztříštěně, šel si více vlastní cestou od začátku, dějově by se posouval souvisle po celou dobu, nejen ve fragmentech atd. atd. Musím ale uznat, že na rozdíl od Víta Olmera vNahotě na prodejdokázal Renč zachytit onu konzervu devadesátek (i s tematickými scénami typu natáčení studiové reklamy) ještě v jakžtakž důstojném podání... i když jsem se s ním místy taky dost míjel.[55%]

Takový typický devadesátkový český experiment, který si hraje s barvami, zajímavou kamerou i střihem. Jako celek ale působí spíš jako chaotický mišmaš připomínající jeden velký trip. Herecké obsazení je sice výborné, jenže co z toho, když mě samotný scénář příliš neoslovil. Film, který bohatě stačí vidět jednou.

Výborná dráma s thrillerovým námetom avšak spracovaným ako temnú melanž podsvetia a drogového biznisu 90. rokov, do ktorého prenikne fotograf Ondřej vďaka modelke Viktorke ako femme fatal. Produkcia perfektne pracuje s atmosférou vďaka skvelej hudbe Ondřeja Soukupa, ktorý hypnotické tranceové plochy a klubové tanečné rytmy prekladá zádumčivými melancholickými piesňami, vytvárajúc tajomne temnú atmosféru takmer ako zTwin PeaksDavida Lyncha. Herci hrajú veľmi dobre aj keď Tomáš Hanák sa mi nezdal vždy úplne presvedčivý.

,,VIEŠ, ONO SA DAJÚ KOĽKOKRÁT NAFOTIŤ TAKÉ VECI, KTORÉ ČASTO S PRAVDOU NEMAJÚ NIČ SPOLOČNÉ. A TO JE NEBEZPEČNÉ." __Válku barevsom videl samozrejme z dôvodu, že som bol zvedavý na českú variáciu na moju milovanúZväčšeninu.  Až po dopozeraní som sa pozrel na jej tunajší profil a bol som prekvapený značne nízkym hodnotením.  Originál je iba jeden a Renč sa rozhodol logicky vydať trochu inou cestou a výsledku sa mu (s odstupom rokov) podarilo rovnako dobre vystihnúť ducha doby ako voľakedy Antonionimu atmosféru Londýna 60. rokov.  Zvlášť oceňujem technickú stránku filmu; výborná kamera je doplnená trochu zvláštnymi grafickými vsuvkami a pozdávala sa mi tiež hudba.  Na danú minutáž však film začne v druhej polovici pôsobiť miestami zdĺhavo a repetatívne a príbehu chýba rovnako intenzívna scéna akou bolo zväčšovanie fotografií. Tomáš Hanák odviedol najlepší herecký výkon a miestami pôsobí priam démonicky. (2499. hodnotenie, 104. komentár k filmu)