V zajetí pornografie (2023)

Navzdory relativně krátké stopáži je to nesnesitelně nudné a skoro jsem u toho usnul. Protagonista mi přišel jako někdo s dost problematickou psychikou, který kdyby nebylo porna, upnul by se stejně na něco jiného. Některý lidi to prostě táhne do záhuby jako noční můru světlo lampy, jen tenhle konkrétně má asi (nevim) dost sociálního i ekonomického kapitálu, aby tu zatáčku nakonec stihnul vybrat.

V současné době dostupnosti porna úplně všude se často u mnohých jedinců scvrkává sex na pouhý úkon k uvolnění svých jinak přirozených pudů. A z člověka původně duchovně a sexuálně přitažlivého jako komplexní osoby se stává pouhý objekt k ukojení představ. Kdo si v životě neulítl na sledování porna a kdo si přiznal, že má skutečný problém??

Téma, nápad zajímavé, dobré, docela obdiv k Matěji Hollanovi, že se tu se svou závislostí takhle odhalil. Jinak se ale asi docela divím, že když už si tvůrci zvolí takovouto krátkou stopáž, když téma by se jistě dalo zpracovat obsáhleji, ještě vyplýtvají pocitově tak 1/2 až 2/3 času na plané záběry na hlavního protagonistu jak hledí z okna, bere si prášky, s někým si povídá. To diváka asi příliš nezaujme, neobohatí, tím spíše, že Hollan v těch záběrech často působí dost křečovitě, roztěkaně, vlastně trochu v protikladu k tomu, co říká, tj., že zbavení se závislosti na pornu ho udělalo šťastnějším člověkem. Tím určitě nechci tvrdit, že spokojený není, neznám ho, abych mohla soudit a dost možná se prostě jen do těch svých výpovědí snažil příliš vžít, působit přirozeně a úplně to nevyšlo - každopádně výsledný efekt je i díky těmto prvkům z mého pohledu zase o kousek níže. 40 %.

Toto opravdu není dokument hodný skutečných investigativních novinářů. Za prvé tu sledujeme jen jednoho respondenta a jeho výhradní vnímání problému. Osobně vůbec nechápu, že s něčím takovým může vylézt na veřejnost a ještě se u toho tvářit, že se vlastně chlubí, neboť některé podrobnosti jsou už skutečně za hranou i jeho vlastní důstojnosti a tu u zastupitele skutečně očekávám. Popisuje, jak se koukal na porno, zatímco jeho přítelkyně a dítě leželi vedle v pokoji a oba třeba mohli slyšet zvuky. Když pominu fakt, že existují i sluchátka, nebo si mohl vypnout zvuk, pak na mě svými argumenty působí jako totální analfabet či sobecký ignorant. A jak to, že mu se závislostí nějak nepomohla přítelkyně? Proč není osloveno více závislých? Větší počet nezávislých odborníků? Minimálně odfláknuté, když už nic jiného.

Je třeba ocenit, že jde Matěj takto veřejně s kůži na trh i když by mě zajímaly důvody. Mniši mluví o hrubé, rušivé energii sexu, která zatemňuje mysl a o tom, když jsi potlačí, uvolní se mnohem příjemnější energie k životu. Matěj mluví o podobném vyčerpání, jako po hodině na síti pociťují uživatelé sociálních sítí, o pocitu ztráty času při pracném vyhledávání nového obsahu, který ještě neviděl apod. Ale myslím, že je mnohem lepší ten člověk, který se dívá na porno a chroupá přitom kremrole, než asketický náboženství fanatik, který pro víru zabíjí. Svépomocné skupiny fundamentalistů (lidí kteří vidí názorově jen jedním směrem podobně jako koně s klapkami na očích) jsou čtvrté nejčastější po skupinách alkoholiků a hazardním hráčů. Psycholog zde říká, že tato závislost na pornu trvá v průměru deset let.  K shlédnutí na https://www.ceskatelevize.cz/porady/15569540111-v-zajeti-pornografie/