V kruhu zla (2024)

Španělští gardisti přímo na stanici téměř k smrti umlátili aktivistu a jeho holku tamtéž znásilnili ... ale natočí se film oslavující policii. Nepřipomíná vám to jeden podivný režim sousedící na východě se Slovenskem?

Celkově bych řekl lepší průměr, podobný typy filmů můžu. Míň je někdy víc a bylo dobře, že tady tvůrci nevymýšleli žádný nadpozemský honičky a střílečky a drželi se při zemi, aspoň to vypadalo přirozeně. Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl něco, kde mi byla hlavní ženská postava tak sympatická, jako právě tady. 65%.(19.12.2025)

Během jednoho roku vznikly ve Španělsku dva filmy inspirované skutečným osudem dvacetileté policistky, která se na osm let infiltrovala do blízkosti špiček teroristů z ETA a tím pomohla rozbít asi nejradikálnější buňku. PrvníBojovnice ve stínu (2025)je volněji inspirován, je více akční, sice fiktivnější, ale díky chronologickým dokumentárním vsuvkám ukazuje historii atentátů ETA v devadesátkách přehledně. Přesto to má mínus, že to nedrží celou dobu pohromadě a má to slabé pasáže. TentoV kruhu zla (2024)je o třídu lepší snímek, paradoxně komornější, ale emocemi propracovanější. Chytne na začátku a pustí až na konci. A taky tam hraje španělská starTosar.(02.12.2025)

Velmi osobitý a napínavý příběh sleduje policistku, která se infiltrovala do baskické teroristické organizace ETA. Tvůrci ale nešli cestou hollywoodské přehnané akce. Místo toho vsadili na niterné herecké podání a pomalé, ale neúprosné budování psychologického tlaku. Film nevyniká velkými výbuchy ani hrdinskými gesty. Jeho síla spočívá v detailech. V pohledech, tichých rozhodnutích a v gestu, které řekne víc než stovky slov. Dvojí život hlavní postavy se stává polem pro pozvolné rozkládání identity. Každý kompromis má svou emocionální cenu a postupně odhaluje vnitřní trauma ženy přetvořené rolí, kterou musí hrát, aby přežila. Režie a herectví umí tuhle niternost sdělit bez okázalých výkřiků, a právě to patří k nejsilnějším momentům snímku. Psychologický a intimní proces se prolíná s dramatem situace a vytváří thriller, který bere dech spíš atmosférou a morální nejednoznačností než efektními scénami. Napětí je tlumené, přesto vytrvalé. Otázka, kdo vlastně ta žena je a co zaplatí, drží diváka v napětí až do poslední scény. Kamera často zůstává blízko, zachycuje póry, pot a nejistotu. Hudba podkresluje spíše vnitřní rozkol než epické motivy. Všechny složky spolupracují, aby vznikl kompaktní, věrohodný portrét člověka v pasti mezi povinností a samoidentitou. Film je silně zahraný a pečlivě konstruovaný. Ocenění, která si vysloužil, to jen potvrzují. Nelze tedy očekávat populární popcornovou zábavu. Ohledně psychologického náboje a hereckého mistrovství, určitě dojde k diváckému obohaceni.(22.10.2025)

Baskové jsou posledním autochtonním národem Evropy. Jediným jim příbuzným národem byl dnes již zaniklý akvitánský národ. Ostatní evropské obyvatelstvo jsou pozdější „náplavy“. Baskové mají vlastní neindoevropský jazyk, svébytnou mytologii a vykazují některé genetické odlišnosti. Jejich snahu o osamostatnění chápu. Vykládat to Bruselu podporujícímu islamizaci Evropy je ovšem stejně málo platné jako vykládat to generálu Francovi. Není divu, že to ETA v roce 2018 zabalila. Možná by bylo průchodnější, kdyby Baskové usilovali o vyhlášení autonomního skanzenu za účelem zachování baskického, tj. původního evropského kulturního dědictví. Takový požadavek působí přece jenom méně politicky.(20.10.2025)