V hlavní roli já (2008)

Irská černá komedie o ne zrovna sympatickém člověku, jemuž se rozpadá vztah, nemá práci a ani prostředky na zaplacení nájmu. Ke všemu se v jeho přítomnosti opakovaně stávají podivné nehody, jež stály život několika osob. V hlavní roli neúspěšného herce Marka, totálního losera bez emocí s prázdným výrazem ve tváři, se objevil M. Doherty. Tahák pro diváka však představoval jeho jediný přítel, alkoholik a spisovatel, hvězda oblíbeného seriálu Black Books, D. Moran, jenž však z mého pohledu svůj komediální talent neměl prostor a možnosti projevit a ač byla filmová role stylizována do podobné roviny, za svou životní rolí nevrlého prodavače a majitele knihkupectví ze zmíněného seriálu značně zaostával. Stěžejní část snímku vyplňuje aktivita obou přátel, jak se zbavit mrtvol, jež se Markovi hromadí v jeho sklepním bytě. V této části se objevily zajímavé momenty, avšak celkově z mého pohledu dílo sráží nelogičnosti, jež by jim v reálném životě zabránily uhladit stopy a smést ze sebe podezření, jež by se příslušným orgánům nesnadno vysvětlovalo. Humorných prvků nebylo tolik, kolik jsem vzhledem k Moranově potenciálu očekával, jeho herecký kolega M. Doherty na mě svým výrazem zkrachovalce působil depresivně a v žádném případě nemohu udělit víc než tři hvězdy.

Spoilery!Tu a tam jsem se uchechtl. Až mě to samotného překvapilo. Dylan Moran je mi dobře známý. Párkrát jsme spolu měli tu čest a nikdy to nedopadlo zle. Společně s jeho ošklivým kamarádem (skoro až teplým přítelem), tvoří poměrně sympatickou dvojici. Nápad s domečkem, který obyvatelům doslova "padá na hlavu" je cool a spustí pár lehce černohumorných situací. Ve filmu není o umírání nouze. Umírají tradiční majitelé dvou nohou, umírají naši čtyřnozí miláčci, a dokonce umírají i lidé, kterým nožky vypověděly službu a jsou plně mobilní. Celý film je potom o snaze tyto nehody nějak zamaskovat a za jakoukoli cenu se vyhnout hrozícímu trestu. Pěkné tři kousky. Bavilo!Viděno v rámciSpolečné výzvysLucinkou. Film nám vybrala uživatelkaAsia_Power.

"Marku, když jsem odcházel, byli tu dva mrtví lidi? - Jo. - Kolik jich je teď?" Tak tady někdo hodil do mixéru smolaře s nešťastně zamrtvoleným bytem, Dylana Morana s tradičně prochlastaným výrazem a kýbl černého humoru, zamíchal to a s vidinou dobře odvedené práce mi dal ochutnat. Nemohu tvrdit, že by se mi z toho udělalo špatně, ale humor to byl tak suchý, že patrně zemřel vyprahlostí dříve než dorazil k mým chuťovým buňkám. A smysl komedií bez vtipu mi spolehlivě uniká.

Film se rozjižděl opravdu pozvolna, že jsem se ze začátku obával, že bude nudný. Náhle však nastal zvrat v podobě třech nevyžádaných a bizarních smrtelných nehod a začínají se dít věci. Ačkoliv je děj filmu vskutku nadnesený, přesto to všechno jsem se skvěle černočerně bavil. Blbé nápady ústřední dvojice hlavních hrdinů posouvaly děj stále dál a dál. A moc se mi líbilo, jak celou situaci s důvtipem vyřešili.

Černohumorných historek o kupení mrtvol a zoufalých snah se jich zbavit, je spousta. Ať už v literatuře nebo ve filmu. Tahle verze ale místo černého humoru nabízí vlekoucí se utahanost, posmutnění a totální nedostatek zábavy. Tempo je příliš pomalé a snahy o vtipy jsou tak bezzubé, že jim nevěřili snad ani jejich tvůrci. /5. 2. 15./