Užitečný duch (2025)

Kdepakpejsekneboauťák! Hlavní hrdina thajského filmu naváže vysoce intimní vztah s vysavačem! ...propagoval jsem okamžitě kamarádovi ve zprávě poté, co mluvil Peter Konečný oUžitečném duchunadšeně na večeru nejlepších filmů za loňský rok. Dost jsem se těšil na originální, nevyzpytatelnou, snad i vtipnou "ujetinu", když už se koná zařazení do komedie. První minuty filmu mě pak naprosto uchvátily vizuálním ztvárněním úvodních scén s detailně stylizovanou mizanscénou, využitím (nejen) sochařské architektury ve filmovém vyprávění i nevšední prací se střihem. Zápletka se rozvíjela slibně a vizuál zůstal poutavý, v některých záběrech přímo uchvacující, přesto se stalo, že mimo samotný nápad duchařiny s duchy zemřelých lidí vtělených do elektrických přístrojů mě film z větší části neoslovil a jeho sledování mě mimo vizuál a pár vydařenějších momentů již brzy po nadšení z úvodu přestalo naplňovat. K tomu lepšímu bych přiřadil prvek věčně stalkujících diváků, pak snad i ujetě akčnější brakový závěr a určitě vícero emočně silných záblesků při setkání s dívčím zhmotněním ducha, kdy jeden dialog o nadpřirozené lásce mi příjemně připomněl můj oblíbenýSolaris. Jinak mi ale moc nesedlo vyprávění specifického námětu v utahaně artovém podání (někdy málem až ve stylu slow cinema), se kterým film jakoby na poli víc než dvou hodin jen předvedl jistý potenciál, než aby ho hutněji naplňoval. Kýžené úchylné scény mě v dosažené atmosféře často spíš vytáčely a že se takto svérázný film překlopil hlavně do homosexuální romance, mě vyloženě naštvalo.[50%]

Tak toto bola totálna bomba. Užitočný duch je uletená thajská fantasy komédia, ktorá si ide vlastnou, ničím nespútanou cestou. Originálny, hravý a a hlavne v prvej polke poriadne bláznivý film je prešpikovaný množstvom absurdných situácií – topkou je nezabudnuteľná scéna súboja chladničky a vysávača, možno scéna roka. No pod touto komickou a vizuálne nápaditou škrupinou sa však ukrýva prekvapivo hlboký obsah. Hlavne druhá polka filmu sa prehupne do vážnejšieho tónu, no to absolútne neprekáža, pretože témy ako sú strata identity, pamäte či otázky, ktoré presahujú jednotlivca mieria k širšiemu spoločenskému kontextu a práve tento kontrast medzi formou a obsahom robí z filmu niečo viac než len bizarnú zábavu. Silno odporúčam všetkým, ktorí sú otvorení takýmto netradičným filmovým zážitkom.

Takže jdeme na to? Užitečný duch. Zpětně bych si to v hlavě zařadila do kategorie "Nejočekávanější filmy roku 2025", protože když jsem to teď už konečně viděla, je to prostě pravda. Užitečný duch je film, který měl být jiný. Ale ve skutečnosti byl jiný ještě víc a líp. Už když jsem před rokem poprvé viděla trailer, mi bylo jasné, že tohle bude víc než to milé, co film prodávalo. Že na lásce muže k vysavači není nic špatného. Vlastně si myslím, že pokud doma má muž dva nebo jenom jeden a pravidelně ho čistí, tak na téhle lásce není nic špatného; ani v případě, že v něm není duch jeho zesnulé manželky. Jenom jsem myslela, že to uvidím trochu dřív. Jenže potom přišly nominace na Oscary a trochu se to posunulo. Takže když jsem zjistila, že to bude konečně u nás, úplně jsem se rozsvítila. (Ne, nejsem z Prahy, vím, že tam na fesťáku film promítaly.) Byť zpětně uznávám, že v kině to muselo být ještě lepší. Protože Užitečný duch si to jednoduše zaslouží. Ať už kvůli struktuře vyprávění, která vám do závěru nechá jedno odhalení. Tak postavám a světu, kde se film odehrává. Kdy je respektováno, že duchové prostě existují. (Pustíme vás za manželem, ale až v návštěvních hodinách. Ale víte, on vlastně není váš manžel, když jste mrtvá a teď vysavač, takže si musíte opravdu počkat.) Jenže na druhou stranu je potřeba brát to, že anotace filmu je hodně zavádějící. Největší zlo v tomhle filmu nejsou duchové, ani pomstychtivý duchové, ale ... překvapení, překvapení ... lidi. Někteří lidi samozřejmě. A co měl být především příběh Nat a jejího manžela, kde film začíná jako trochu ujetá komedie, kdy skvěle funguje kamera a střih především v situacích, kdy dochází ke střetům zamilovaných hrdliček a ostatních. Kdy tohle máma a zbytek příbuzných hodně těžko koušou. Jim stačil jeden "divnej" syn. Druhého už nedají. Takže se film ze začátku snaží působit jako Romeo a Julie, kdy by Julie prostě měla jít dál, aby se mohlo reinkarnovat podle jedněch; a taky je to obecně nevhodný podle druhých. Aby vám to to po chvíli ukázalo, na co se díváte doopravdy. Kdy se to překlopí do drsného dramatu o zpochybňování existence ostatních, když v rámci našich vlastních činů, by se hodila trocha sebereflexe, k spochybnění té vlastní. Aby závěr už přišel s oprávněným masakrem. Kdy je to zároveň skoro až na slzičku dojetí v té záplavě oprávněné krve. A abych nezapomněla zmínit vizuál. Udělalo mi radost, že takhle sexy vypadá film celou stopáž. Ne jenom jenom pro oddělení děje. Protože příběh druhého ducha a vlastně všech ostatních duchů ... ach, to bylo! Užitečný duch; film, na který jsem se moc těšila, nezklamal a ve výsledku byl ještě mnohem lepší, než jsem si odvážila doufat 🫶🫶🫶

Krátce po začátku filmu jsem jej musel zastavit a podívat se na příslušnou stránku ČSFD, abych si ověřil, kde jej natočili. Plastika ukazující sepětí dělnické a rolnické třídy s pracující inteligencí by totiž ideologicky obstála i v Severní Koreji. Ale film vznikl díky kooprodukci jiných států. Hlavním hrdinou je ladyboy, který si doposud nenašel manžela. Zatím se zmohl jenom na vysavač, a i ten je vadný, protože v noci kašle a vyplivuje smetí. Ukáže se, že vysavač je posedlý duchem... Takto tvůrčím způsobem nechápali reinkarnaci ani Indové. Aspoň Pretakalpa ke Garudapuráně, kde jsou možnosti reinkarnací rozpracovány velmi podrobně, vtělení do předmětů nezmiňuje. Film mi přišel jako nekonzistentní a přeplácaný guláš, i když občas nějaká scéna zaujme svou výtvarnou kompozicí. Naproti tomu řada jiných scén normálního člověka odpuzuje poměrně explicitně prezentovanou homosexualitou. Navrhuji, aby LGBT filmy byly označovány nějakým symbolem, aby byl většinový divák varován a mohl se takovému filmu vyhnout. Aspoň to by si mohla většinová společnost vybojovat. Nebo snad požadujeme moc?

Milá komédia o smútku za blízkym zosnulým. O neporozumení ani najbližších príbuzných, ktorí nechápu váš žiaľ a pozerajú sa na vás ako na zvieratko v klietke a neustále majú potrebu liečiť vás. Svojím spôsobom je to tak trochu aj dráma. 70%