Uvnitř (2023)

Moja predstava byť „vo vnútri“ je pomerne odlišná od tej Wiliamovej. Ale môže si za to chalan sám. Mal sa lepšie učiť... Tohto novodobého Robinsona Crusoa hrá celkom dobre, no scenár je dosť nezáživný a nudný a tým fekálnym scénam by som sa tiež nabudúce rád vyhol. Preto ak si chcete pustiť chlapa, čo je sám doma, uprednostnite radšej ten film, kde hlavná postava je Kevin McCallister.

Zloděj umění zůstane lapen v luxusním apartmánu, ze kterého se mu nedaří (týdny a týdny) uniknout. S tváří Willema Dafoe charizma nepostrádá, zato s elementárním důvtipem a pracovní výkonností bude na štíru, obzvlášť když mu rafinovaní scénáristé kladou do cesty záludné překážky typu rozbité klimatizace či konzerv bez otvíráku (takže se svým mnohoúčelovým nožíkem ihned pořeže, lempl). Zjevná existencionální podobenství o vězení moderního člověka či tvůrčí samotě jsem nepřehlédl, ovšem ta pomalu natahovanou nudu a nelogičnosti (požární alarm se spustí, hasicí systém byt doslova zaplaví a… nic?) nepřehlušila.

Vsadiť vo filme na hru jedného herca nie je už nič výnimočné. Mať k tomu k dispozícii Willéma je navyše pre režiséra veľká výhra. Lenže nastreliť tomu šialených stopäť minút a nevykryť to poriadnym scenárom je režisérska samovražda. Z takých sračiek vás nevytiahne ani Dafoe. A presne to sa stalo filmu “Inside”. Akože prvotná myšlienka bola fajn, dokonca s potenciálom a ako hovorím, herec prvotriedny o tom žiadna. Len ten potenciál z toho scenárista nedokázal vyťažiť, takže bol to skôr taký impotenciál. Miestnych 48 je asi aj dosť nadhodnotených, na čo som prichádzal postupne ako bežal čas. Je to pomerne dávno, čo som sa reálne zamýšľal nad tým, že film nedopozerám. Ale dopozerať toto chce skutočnú pevnú vôľu. Odpad až jedna. Vyhnite sa oblúkom. Mimochodom, áno, dopozeral som. Idiot!!!

Někteří bezohlední tvůrci by za své filmy měli být skutečně trestně zodpovědní, jako v tomto případě pan režisér a pan scénárista, kteří by si zasloužili doživotní zákaz podílet se na dalších filmových projektech, jelikož právě tímto svým počinem za mě ohrozili život mnoha a mnoha diváků po celém světě. Dát totiž tohle v jednom kuse, to je o nekompromisním unudění se k smrti. Já se mám naštěstí tedy rád, takže jsem se tím peklem prokousal na třikrát, i to ale na mě zanechalo následky a kolikrát jsem se po tomto filmu již přistihl, jak bezduše čumím do zdi a něco si podivně při tom mumlám. Každopádně tohle sledovat je ale opravdu utrpení. Chlapík se vloupe do luxusního bytu, kde chce krást obrazy, nemůže se z něj ale dostat ven, no a to je vše, kompletně celý obsah. Divák tak je sto minut sleduje, jak se dotyčná postava motá po bytě z místnosti do místnosti, tu čumí na rybičku, tu si otvírá konzervičku, a mezi tím sbírá jednotlivé kusy nábytku, ze kterých staví ,,věž” ke střešnímu oknu, kudy by mohl utéct. Oživení pak přichází v momentech, kdy začne třeba srát do vnitřního bazénu, nebo sežere tu akvarijní rybku, vrcholem zábavy je pak pomocí venkovních kamer pozorování uklízečky, jak sedí na schodech a kouří cígo. No není to jízda? Atmosféru to jinak též nemá naprosto žádnou, ani žádný vtipný moment, ani napětí, ani nějakou vyhrocenější scénu, no prostě jak jsem zmiňoval na začátku, definice Prázdného filmu nese název Inside. A navíc tu výsledný dojem nikterak nezachraňuje ani herec jako Willem Dafoe, ovšem to nedávám za vinu jemu samotnému, jelikož prostě on neměl co hrát a i ta jeho postava je úplně o ničem. Takže ano, tohle je ryzí Odpad! a na tohle chci skutečně jen rychle zapomenout.

Jako docela dost zoufalý počin. Dívat se na jediného herce 2 hodiny a to ještě na tak nesympatického, jakým pro mě bezesporu Dafoe je. A na dovršení všeho to nemá ani žádné zakončení. Dost zoufalé a divím se, že jsem to vydržela. Mezi námi, je to tím, že jsem u toho dělala paralelně ještě něco dalšího na počítači. Je to o ničem. Dlužno dodat, že naši tvůrci spolu se Slovenskými natočili něco podobného, avšak tak o dva levely vyšší kvality. Důvěrný nepřítel 2018.