Úsměv 2 (2024)

Bohužel se nejedná o žádný zapamatovatelný zážitek, na rozdíl od fenomenálního prvního dílu (podle mého názoru). Je to fajn hororová atrakce na ty dvě hodinky, ale opravdu ničím nepřekvapí. De facto sledujete to samé, co se dělo v prvním dílu, akorát své ďábelské hrátky provádí entita na slavné zpěvačce. A bohužel už jen ten koncept, že ono zlo se zaměří na celebritu mu do hlavy vnuklo nápad, jak by celý film mohl skončit... a já se trefil. Neříkám, že je to špatné. Naopak. Konec staví půdu pro další díl, který by mohl být VELMI příběhově odlišný a sakra se na to těším, jakým směrem se tvůrce vydá. Ale trochu mě zklamalo, že to celé bylo předvídatelné pro mě, jako už zkušeného hororového fanouška. Ale na páteční večer, jako zpestření je to fajn jednohubka. Stále ale ve všech směrech vede první díl a tohle dílo vnímám tak jen jako nástavbu pro závěr trilogie.

"Smile."/// Když jsem nějaký ten čas dozadu zkouknulprvní Úsměv, byl jsem docela nadšený. Pak vyšel druhý, ale nějak jsem se k němu nedostal. To byla chyba! Druhý Úsměv v podstatě dělá úplně to stejné jako první díl, ale všechno mnohonásobně lépe. Technicky je naprosto vypiplaný! Barvy, hra se stíny, kamera a nasvícení jsou opravdu vynikající. Budování napětí a i ty jumpscary a šílené zvraty jsou také moc povedené. Je tu řada velmi zapamatovatelných scén, ať už geniální začátek, nebo skvělé scény v autě, "cukr, káva, limonáda" :), či šílené finále, které mě opravdu šokovalo.Naomi Scotttu v hlavní roli naší nešťastné hrdinky pro mě bez debaty podává jeden z nejlepších ženských vykonů, co jsem viděl. Všechno jsem jí věřil a bál jsem se o ní. Zkrátka jsem opravdu nadšený, a i přestože je to v podstatě jen slepenec děsivých atrakcí a kopírka jedničky, tak zatraceně dobrá.   /Hodnocení: 9/10.

Nebudu lhát, jednička mě bavila o něco více. Nejspíš se vytratil ten wow moment, také příběh mi tentokrát přišel o něco přímočařejší, na filmu jde poznat vyšší rozpočet, takže všeho je tak nějak více než minule. Týká se to jak drsných scén, tak i zajímavých scén a různých fajnových záběrů a triků s kamerou a střihem. Povedla se atmosféra, ta je místy solidně děsivá, Naomi Scott hraje velice slušně, po technické stránce snímku nelze moc co vytknout. Bohužel jen ten sterilní příběh plný klišé mu dost podráží nohy. Také závěr mi vůbec nesedl a přišel mi hrozně zkratkovitý a nedomyšlený. Žádná tragédie, ale prvníÚsměvu mě stále vede. 6/10.

Vlastně docela příjemná a vesměs zdařilá variace na první díl, která ale zásadně trpí určitou nabubřelostí a přehnanou délkou. Parker Finn moc dobře věděl, že co fungovalo v jedničce, bude fungovat i tady, tudíž toho tolik neřešil. V úvodu naprosto strhne fantastickou scénou, která je napínavá a má potřebnou atmosféru. Následující příběh je na tom podobně, protože je zasazen do světa showbusinessu, což je vždy atraktivní. A opravdu první dvě třetiny baví, protože psychická zdeptanost hlavní hrdinky je zachycena výborně a dokonce tu fungují i lekačky a brutální gore scény. Velký podíl na tom má velmi dobrá Naomi Scott v titulní roli, která vskutku snímek utáhne prakticky sama a rozpolcenost její postavy je prakticky hmatatelná. V poslední třetině, která začíná někde scéno z nemocnice, ale úroveň trochu upadne, protože se najednou začne projevovat dlouhá stopáž, především ale tvůrce začíná sklouzávat k různým bizárům, snímek zbytečně mění v body horor, což vrcholí v samotném závěru, který je jen těžko nějak uchopitelný a začíná postrádat elementární logiku. Jako by se Finn scenárista pral s Finnem režisérem a nedokázal to pořádně zkoordinovat a přemýšlel, jak film efektivně zakončit, což se mu úplně nepovedlo a víc než co jiného je závěr hodně rozpačitý. Smile 2 tak rozhodně není ztrátou času, jen jde zkrátka o variaci na totéž, která sice pořád tak nějak funguje, vyvolává ale otázku, zda ještě nabízí nějaký potenciál. 60 %

Zatímco jednička byla aspoň solidní překvapení, tohle už je bohužel klasická hororová recyklace. Jediné, co na filmu opravdu funguje, je ten tísnivý pocit naprosté beznaděje. Snímek dokáže skvěle prodat ten stav, kdy je hlavní hrdinka tak v koncích, že člověk v publiku úplně chápe, proč by to nejradši všechno okamžitě skončila. Ten „feeling“, kdy už prostě nechcete být v její kůži, je vlastně jediné plus, co stojí za zmínku. ​Jinak je to ale kvalitativní sešup. Scénář působí prázdně a celé se to utápí v klišé, která už nikoho neohromí. Místo aby tvůrci rozvíjeli to, co minule fungovalo, doručili jen další generickou věc, co se snaží šokovat, ale v jádru je to prázdné. Ty dvě hvězdy dávám jen za tu intenzivní depresi, zbytek nestojí za řeč