Unwelcome (2023)

Rozprávka na dobrú noc o škriatkoch, ktorý rozhodne študovali ekonómiu. Za každý ich ,,dobrý´´ čin, treba totižto prihodiť niečo z vášho bohatstva. A väčšinou je to strata bolestivá. Remeslo je v tomto horore prednosťou, dej odsýpa, občas síce zakopne o zbytočné momenty, ale žáner je tu v uznávaný a dodržiavaný, ako to len ide. Nič krkolomné, nič prevratné, iba jeden malý skvelý kúsok vo svojom obore.

Tak tohle mělo ten nejpitomější začátek jaký může film mít. Baba na WC si dělá těhotenský test. Pane Bože za co. Pak si asi stokrát hladí břicho a nuda vrcholí. Pořád se tam jen kecá a kecá a nebýt toho, že scénárista nechal zmizet Roryho, bylo by to na usnutí. Tak tam přece jen ten záhadný prvek dostali. Na tu neskutečnou nudu však dávám deset procent za záběry v lese a dalších deset za to mírné a lehké gore v závěru, ke kterému ovšem počítám i postavičky skřítků. No dobrá, tak ještě deset za hudbu, což máme, podtrženo sečteno sakumprásk třicet skřítků, chá chá.

Mladý manželský pár, který je v očekávání příchodu prvního potomka, se po nepříjemné a trumatizující události přestěhuje z Anglie na irský venkov. Zděděný dům má svoji legendu, kdy původní majitelka dodržovala rituál související s místními lesními skřety. Jejich existence je možná jen mýtus. A možná taky ne.Hannah John-Kamenodehrála svoji roli s velkým těhotenským bříškem, dokonce tak věrohodným, až jsem si myslel, že brzy porodí doopravdy. Její partnerDouglas Boothk ní slušně přilnul, takže jsme rázem měli pár, co si přímo říká o ohrožení.Skřeti ovšem o sobě dlouho nedávají vědět.Jen na malou chvíli se jeden z nich zjeví v lese, nikoliv v plné kráse, v incidentu s místním opilcem. Než se jich dočkáme, je hlavní atrakcí skvělýColm Meaney, nechávající si říkat "taťka", a jeho tříčlenná rodinka, která čítá mohutného dementa a dva další buranské kusy. Ti dokonale krátili čekání na povedené skřety. Finální část byla velmi solidně pojata.Napínavě a i drastické výjevy nechyběly.A pak ještě přišel závěrečný úsek, který měl zajímavé vyústění. Na pochvalu je určitě kameraman Hamish Doyne-Ditmas, jehož umné snímání vyvolalo dojem dražšího snímku. RežisérJon Wrightpochází z Irska, takže si určitě liboval, když mohl na diváky vypustit místní legendu. Na to jak je jeho dosavadní filmografie divácky málo atraktivní, tak se vyšvihl k preciznímu výkonu a vměstnal do svého filmu více žánrových prvků. Spojení thrilleruStrašácis komediálním hororemGremlinsje poměrně zajímavý počin, co si své diváky najde.10/10

Ufňukaný a ukňučený chlap mi lezl celým filmem tak na nervy, že ze čtyř hvězdiček, které bych byl filmu ochotný dát, uděluji jednu. Bo mi půlka filmu lezla silně na nervy. Škoda, nápad to byl dobrý, jen kdyby se nemíchaly dva žánry do sebe. Od přestěhování na barák, už se mohli tvůrci věnovat více tomu lesu a vykašlat se na teror těmi vidkláky. Ale to by chtělo trochu více popřemýšlet nad dějem a trochu více kreativity.

Mladý pár je v realistickom anglickom meste brutálne prepadnutý, takže sa nečudujeme, keď odíde hľadať nový začiatok na írsky vidiek. Ten vyzerá krásne, hoc určite sa dali vyhliadnuť ešte fotogenickejšie lokácie. Ale už takto je to OK. V novom prostredí sa stretávajú s tu menej, tu viac bizarnými obyvateľmi vidieckej komunity, ktorej členovia dodnes veria starým folklórnym povedačkám o vílach, škriatkoch atď. Až na to, že v skutočnosti sú to krvilačné beštie a nie neškodné rozprávkové postavičky pre malé deti. Potiaľto super. Postavy nezaujímavé, herci skôr nesympatickí. Až na Colma Meaneyho, ale hrá hovädo, takže spod dažďa pod odkvap. Dá sa to prežiť. Záhada naberá na intenzite, atmosféra sa stupňuje. Vrážd je minimum, zlo (?) nie je explicitne vidieť, čo sa pozitívne podieľa na stupňovaní napätia. Žiaľ, do plnokrvnej atmosféry folk hororu postupne preniká čoraz viac divného, azda až rušivého humoru v podobe svojráznej rodiny. Následne sa z folk hororu stáva home invasion, ale motív folk hororu zostáva naďalej prítomný. No a do toho prídu scény, ktoré vyzerajú ako z rozprávky pre malé deti, aby to následne rozbombardoval nečakaný krvavý výbuch násilia. Pokope tieto odlišné metódy, žánre a postupy skôr nedržia, než držia, čo prirodzene nie je dobre. Neustále sa niekto niekomu vyhráža zabitím, ale nikto nikoho nezabije a keď už si vydýchnete, že je koniec, objavuje sa prekvapivo nová dejová linka, ktorá je síce odbavená behom pár minút, ale aj tak. Navyše som sa počas toho cítil pomaly už až ako pri Alfovi. No a potom titulky. Ono to ale vlastne vôbec nie je zlé a len 2* tomu neviem dať, nebolo by to fér. Dramaturgické využitie drsného úvodu z Anglicka je využité max. v tom, že chlapík na konci fakt strašne otravne a nepresvedčivo plače.