Tváří v tvář válce (2025)

Záznam posledního roku v působení Jense Stoltenberga ve funkci generálního tajemníka ho přibližuje jak v zákulisí, tak na veřejnosti užší komunity členských špiček, současně však ve funkčních retrospektivách ho zachycuje i jako syna, manžela a - to je nejzajímavější - i jako partnera v jednání s Putinem při řešení hraničních rusko - norských otázek i jako soucitného přítele v případě tragického atentátu z července 2011, který stál životy více než 80 mladých norských životů. Strohost pohledu se nevyhýbá i lidsky citlivým motivům (Bidenovy přeřeky) i nesnázím vnitřního chodu NATO. A také rozporům mezi proklamacemi a skutečnými činy v případě rusko-ukrajinské války. Tento lidský přístup jen násobí povznášející dojem z práce tvůrčího štábu tohoto dokumentárního pořadu.

Poznání zdvořilého generálního tajemníka oproti small talku a jeho práce (a práce Zelenského). Je zřejmě  ceněn pro schonost spojovat lidi. Snad nás v Evropě multikulturně nevyhladí, když řekl že v Evropě nemají pouze jen bílí místo (v jiném dokumentu). Nyní v Davosu EU změnila přístup k migrantům jako levnému přísunu pracovní síly, protože s nástupem AI budou nekvalifikovaní mořeplavci přes Středozemní moře bez práce a budou dělat bordel v ulicích zapalovat auta. Země bez nich s kvalifikovanou pracovní silou si povedou lépe. Ukrajina měla sloužit jako Bangladéš EU s nízkými platy a vyrabovaným státním majetkem včetně černozemí a "rare earths" vzácnými kovy pro elektrotechnický průmysl.

Chápu, že Norové chtějí ukázat a oslavit Stoltenberga, a mají k tomu sakra důvod, ale přišlo, že tlačí až moc na pilu. Tenhle dokument měl jednoznačně rezervy.

Kdeže loňské sněhy jsou.....Trump do všeho hodil vidle a nikdo neví, jak bude svět dál vypadat.....

Jedinečný vhled do zákulisí NATO i jednoho z jeho zásadních mužů posledních let. Nádherný náhled do zralosti i lidskosti. Film, který je cenný i tím, že ukazuje, že i politici jsou jen lidé a že každý dělá to nejlepší, co dokáže - a že toto jejich osobní "nejlepší" může být o tolik jiné, než jsme zvyklí vídat v našich sdělovacích prostředcích. Film, který vrací víru, že být politikem neznamená automaticky být zloduchem (či chovat se jako pako) a že si můžeme na důležité funkce volit lidi, se kterými můžeme i nesouhlasit (protože i o tom je demokracie), ale nemusíme se za ně stydět. Film, který inspiruje k tomu, abychom se takovými lidmi, za které se nemusíme stydět a kteří mohou něco kolem sebe posunout k lepšímu, stali i my.(21.03.2025)