Tři mušketýři: Milady (2023)

Druhý díl se snaží býti honosnější ve všech ohledech. Akce, intriky, rozehrání více linek zároveň. A ve výsledku to celkovému dojmu škodí. Zejména tedy ta zamotanost zápletky. Chápu asi tvůrčí záměr, já se v tom ale spíše ztrácel...Na druhou stranu, abych jen nekritizoval. Vše pozitivní z jedničky naštěstí zůstává. Krásně se na to kouká. Soundtrack zaujme. Připočtěte k tomu až nebezpečně svůdnou Evu Green, jež zde dostává pořádný prostor (takže rozhodně nehrozí, že byste od obrazovky odvraceli zrak nějak častěji), a máte zaděláno na solidní historické drama. Nic víc, nic míň. Za mě dávám 6/10

Eva Green ve skvělé roli, která ji sedí. Dobře jsou zahrané ale i ostatní postavy. Výpravné historické dílo,kde neschází akce a je to velmi pěkně natočené. Musím konstatovat, že jsem se bavil  Prakticky samé sympatické postavy a kompletně podařená práce. Vincent Cassel mě rovněž bavil. Taktéž mu role velice sedla. Za zmínku stojí také kvalitní souboje. Někdo si tu dal opravdu práci a na výsledku to je pak znát. Poctivá a kvalitní práce se vyplácí.
Závěr nechává otevřená vrátka

(Zhlédnuto dne 13.03.2026). Stručná recenze: druhé pokračování příběhu o D´Artagnanovi, Milady a Athosovi na poli téměř neviditelné války mezi katolíky a protestanty nám přineslo docela dosti velký chaos a zmatek. A především drastické snížení kvality (...). Mluvím zde opouze o třech postavách schválně, jelikož ostatní, jako padlo už v případě prvního dílu, si nezaslouží pozornost vlivem svých příliš upozaděných výkonů a též nesympatičností charakterů. I zde se příliš nepředvedli, ačkoliv o to některé dosti usilovaly. Co se týče herců: Eva Green vše zachraňuje, především díky emocím, jež z ní vyzařují, a dokonalostí, skrz niž se jí daří proměňovat povahu dané postavy, od milé a ustrašené po krutou a odvázanou. Vincent Cassel bohužel trochu upadl, ale díky spojitosti s Milady si zahcraňuje pověst statečného a odvážného muže se srdcem na správném místě. Francois Cavil naneštěstí zcela propadl. Jeho topornost nabírá nových rozměrů, podobně jako ve mne upadá výraz jeho charakteru, zcela mdlý a nudný. Naštěstí, na jeho místo se staví více výrazná Lyna Khoudri coby Constance, jejíž (SPOILER!) smrt mne dokázala docela zasáhnout. Především její poslední probuzení (...). Co se týče děje: i u konfliktu, nejen postav, je nutno dát mu onen nelichotivý přívlastek. Mimo několika vhledů do hlavního velitelského stanu a pár výbuchů z děl o něm nevíme skoro nic, tedy podobné množství jako počet námi spatřených bojových akcí. Většinu času se totiž zabýváme úplně jinou válkou, tou mezi oněmi třemi postavami. Příběh jako takový však již nestojí skoro ani za zmínku, na rozdíl od jeho úvodní kapitoly zde máme možnost spatřit postupný úpadek nápaditosti ze strany tvůrců a jejich sklon vytvořit cosi na způsob kýčovité romantiky a povrchní hloupé zápletky pohybující se na hranici kriminálního a rádoby dramatického žánru, avšak bez napětí. Samozřejmě, výjimky existují, třeba zmíněná Constance a její osud. Avšak neustálý hon D´Artagnana na Milady, jeho "zoufalství" (falešné) při hledání Constance a poté i veškeré neskutečně zmatené a nepřehledné intriky mne neskutečně nebavily. Svádění Evy Green ano. I její smutek a zoufalství dojaly. Avšak když nemá divák nejmenší tušení, (a alespoň minimální by mít měl) kdo patří do skupiny zrádců a kdo mezi věrné králi, jeví se ono zaplétání jako nad síly nejen tvůrců, ale i nás (...). 45 procent. Dvacet pět za Evu Green, deset za Athose a Constance a deset za několik již zmíněných dobrých momentů v ději. Bohužel, pokračování nedoporučuji, a to pro jeho nekvalitní zpracování. Ale nejen pro něj. Také z důvodu otevřeného konce, na nějž už zřejmě nikdy nic nenaváže, což tvoří závěr zcela zbytečným.

Na Milady ale i D'Artagnana více zaměřené pokračování, v němž stranou nezůstane ani Athos, což intrikám přidá na zajímavosti. Tentokrát to na nich stojí více než na akci, i když výborná Eva Green jako Milady plně ovládá obě disciplíny. Atmosféra je opět trefně špinavá a temná jako v jedničce, více světla přibilo v jinak zase velmi dobře sestříhaných akčních scénách. Do děje spolehlivě vtáhne hned ta úvodní, ano, jede se ve stejných kolejích jako minule. Jen finále je zbytečně velkolepé, přitom více začne než ukončí. Postava Hannibala zatím působí jako snadné scénáristické řešení složitých situací. Objeví se tam, kde je třeba, a má vliv, kterému chybí opodstatnění.

I druhá část si drží skvělé výkony, temno doby a příběh Velkého vypravěče, byť v mnoha částech se odlišuje od románu a zabrousí i do jiných dějin Francie. Druhý díl, byť stále držel vysokou laťku prvního ale vydělal jen 1/2. A nezachránila to skvělá Eva Green, nezachránil to detektivní příběh, nezachránil to kompars ani jiné, protože to pohřbil vnucený WOKE prvek, černošský mušketýr, který diváky urazil. Mušketýrem se nemohl stát běžný Francouz, ale pouze šlechtic a černý "princ" byla facka dějinám i hrdosti národa. Proč takovou pitomost režisér udělal se neví, ale za tu ztrátu skoro 5 mil euro to nestálo ani vteřinu. Navíc WOKE "kultura" opět předvedla, že se neštítí ničeho a to není pro film dobré vysvědčení. Ale kdo si film nenechal otrávit politikou a sledoval jinak zajímavé provedení včetně překvapivého závěru, který asi směřoval k třetímu dílu, tak byl spokojen. Po všech adaptacích nesmrtelného příběhu (sám znám už 4!) je tento nejrealističtější a nejdramatičtější. Navíc upadající francouzský film katapultoval zpět do výšin a tak nevidět jej znamená ochudit se o jinak provedený druhý díl původního románu A.Dumase. Rozhodně by se Dumas asi za toto provedení nerozzlobil, protože to bylo ve stylu: Napínavé, překvapivé, stále probíhající, stále intrikující a stále strhující. 75%