Torden (2020)

Když se ve městě objeví vágus se schopnostma lepšíma než měl Ježíšek z Nazarethu a navíc razí heslo "zázraky ihned, nemožné ještě dřív", začnou se dít opravdu zajímavé věci... Norský snímek Torden, přináší něco mezi superhrdinským komiksem a rukou boží. Co ale přináší sto%tně je parádní atmosféra, fajn prostředí a zajímavou story. Jako bonus jsou všichni celkem koukatelní. Bavil jsem se a nemám žádný problém. Příjemná jednohubka, které s radostí menší nedostatky odpouštím.

Na papíře možná zajímavý nápad, který ale ve filmu funguje jen velmi občasně. I přes krátkou stopáž jsem se většinu sledování nudil a čekal na konec. Scéna na mostě je sice fajn a blesky tu jsou pěkný, ale to nemění nic na faktu, že Mortal je nuda s pomalým tempem a týpkem, co furt brečí a je mu blbě.

Slušný protipól k prvoplánovité okázalosti hollywoodských popkorňáren. I když se i západní produkce pokoušela přijít se superpower postavami v komornějším duchu, snad jen s výjimkouKronikyse nic nepovedlo. Kdežto Norové, už jeden velmi kvalitnízářez mají. I přes tak výrazný fantasy prvek, se seveřanůmzasepodařilo navodit dojem uvěřitelnosti nejen civilnějším pojetím, ale i díky neokoukaným, nevystajlovaným hercům a autentickému prostředí. Čímž ale neříkám, že jde o nějakého trikově chudého příbuzného Marvelu. André Øvredal je šikovný a zkušený tvůrce.  Co ovšem mnohé diváky nenadchne, je pozvolné tempo a občasná předvídatelnost hraničící s klišé. A to se žádný velký a košatý příběh(ani po sté se opakující variace o střetu dobra se zlem), většinu času nekoná. Takže celkové vyznění je rozpačité. Po tom zvláštním závěru, lze pointu interpretovat dvěma odlišnými způsoby. Buď jde o úlitbu americkým divákům ...povinně ubohý konec, na jaký jsou zvyklí. Nebo si tvůrce naopak rýpnul do amerického způsobu "řešení" problémů. Tak či tak, poslední pětiminutovka tento film odsouvá od skvělé Thelmy na míle daleko.

Začátek je trochu zmatený, ale ta depka fest vtáhne. Nat Wolff klasický sympaťák, se kterým člověk lehko soucítí, Iben M. Akerlie je ve své ochranářské poloze mega cute a chemie mezi nimi valí parádně. Do toho zajímavá zápletka otírající se o severskou mytologii a dechberoucí norské exteriéry. Běží to v dobrém tempu, efekty dekel až na Asgard sice neodjebou, ale divák, pokud si chová alespoň špetku nadšení pro severské bohy, přeci jen bulvy na ty hromy blesky chtě nechtě valí. A pak najednou přijde konec a já si říkám: u Odinových vousů, proč!? Za tohle se scénárista do Valhally fakt nedostane.

Potenciál využít schopností Ericka a proměnit ho ve strhující podívanou se nepovedlo. Mladá psycholožka se totiž do ohnivého a přírodní živly ovládajícího muže rychle zamiluje a v kontextu s touto romancí mi přijde ten závěr jako hodně debilní a nepochopitelný. Jedna parta se mu snaží pomoci a druhá ve stejnou dobu ho chce zlikvidovat? WTF?