Tibet vs. Čína: Poslední šance? (2023)

Čím je dalajláma starší, tím více otázka jeho nástupnictví odhaluje nejen problémy kolem budoucnosti Tibeťanů, ale také složitou geopolitickou rovnováhu světa. Indie, Spojené státy a Evropa podporují Tibet, který se od anexe v roce 1950 dožaduje autonomie. Napětí s Čínou, odhodlanou jmenovat budoucího dalajlámu, však vyvolává obavy, že se spor ještě více zradikalizuje. Zejména proto, že čínsko–indická hranice je sporná a diskutuje se o ní již od roku 1962. Po anexi Tibetu Mao Ce–tungovou lidovou armádou ztratila Indie svého buddhistického souseda a ocitla se tváří v tvář komunistické Číně. Citlivě vnímala těžkou situaci tibetského lidu, který procházel násilnou sinizací, a poskytla azyl 14. dalajlámovi a uprchlíkům, kteří utíkali před represemi, i když tím riskovala, že se znelíbí Velkému kormidelníkovi Maovi. Od té doby se napětí znásobilo, zejména podél linie faktické kontroly (LAC), která slouží jako hranice a o níž oba státy stále jednají. Převzetím kontroly nad Tibetem Čína zároveň ovládla prameny hlavních asijských řek a velká naleziště chromu, mědi, boraxu, uranu a lithia. Tuto kořistnickou aktivitu odsoudila Indie, která ji považuje za zásah do svých vodních zdrojů a ovlivňování politicky citlivých území.