Things (1989)

Peak deadpanového nicnedělání před kamerou. Svatý Dorotka uznale kývá hlavou. Zejména první třetina filmu, ve kterém se neděje lautr nic a tři kouzelně ošklivý chlapi seděj, plácaj úplně z cesty a ředí si pivo "dobrou americkou vodičkou" je naprosto očistná. Pivo tam platí jako katalyzátor děje, protože vždycky když tam nikdo neví co komu říct, tak ho buď pošle do lednice pro nový nebo ho musí nějak okomentovat. Jak dojde na hororovou (sic!) zápletku, začne to trpět na tradiční problém u neumětelských filmařů, kdy to prostě není nikdo schopný natočit a sestříhat, aby z toho bylo možný poznat co se děje. Díky tomu zde vznikají naprosto dada sekvence jako osmiminutová záchodová odysea, kde se pořád lidi náhodně strkají sem a tam do dveří a u toho kamera zabírá strop. V narvanym kině s bonusovým programem je to pak dokonalý příklad jak má vypadat camp."Kurva jak dlouho kolem těch pojistek ještě budeš chodit?!"

Ryze amatérská slátanina, která svým unikátním neumětelstvím zhmotňuje místy až surreálný filmový zážitek. Při snaze pochopit dění nebo odlišit tvůrčí záměr od bloopers se mi nejednou zavařil mozek. No a ty postsynchrony... panečku, to bylo něco. Zaslouženě jeden z nejhorších filmů, co kdy byly natočeny, avšak souběžně ho řadím i do kategorie těch nejvíce fascinujících břídilských počinů.

21. Festival otrlého diváka- Jsem silně přesvědčený o tom, že tvůrci se takhle jednou sešli v nějakém squatu (nebo prostě jen sotva vybavené budově), tam začali chlastat a při tom vymysleli příběh filmu a vytvořili pár potvůrek. Už dost ožralí se pak ještě sjeli, začali natáčet a tohle je zhruba výsledek... Jinak si nedokážu vysvětlit, co tohle mělo proboha být. Je jedno, že se ony věci skoro ani nehýbou, že příběh sotva existuje a že krvavé scény vypadají laciné a s random zvraty. Mnohem víc nechápu ty dlouhé scény plné chlastání, wtf scén a poznámek od strkání brouka do sendviče po vzpomínání na sežrání vlastní netře. Aby to aspoň hodinu a půl mělo, tak se ještě dlouze chodí všemi místnostmi malého domu, postavy nahodile mizí a zase se objevují a celkově to nemá absolutně žádná nastavená pravidla. Příběh je naprostý blábol, filmařsky na úrovni nejhorších amatérských filmů, jejichž tvůrci o kinematografii často nemají absolutně žádné znalosti, jen možná něco povrchně nakoukáno. Zároveň to ale je natolik punkový projekt, že mě upřímně fascinovala jeho otevřeně špinavá atmosféra, neexistence jakékoli struktury vyprávění, sotva srozumitelná zvuková stopa a celkový feeling "omylem" natočeného filmu, který je výsledku víc VHSkou vytaženou z odpadu než celíVojížděči. Korine je oproti tomu moc mainstream, ale upřímně by mě zajímalo, jestli to někdy viděl... Co se hodnocení týče, stejně jako u ráno viděného Pána jeskyně dám čisté tři hvězdy už jen za to, jak udiveně jsem to celou dobu sledoval. Ani tohle se fakt jen tak nevidí, takhle otřesný amaterismus a přitom kamsi do neznáma soustředěný, co se ale nedá uchopit a na tenhle zážitek taky opravdu jen tak nezapomenu.(Kino Aero, Praha)3*

Viděno v rámci FOD 21, doprovázené bingem během filmu. Jako nevím, co k tomu dodat — ten film je hodně někde. Věřím, že dost věcí tvůrci zamýšleli jako úmyslně vtipné, a spousta fórků mi opravdu přišla chtěná. Taky jsem se u nich dost pobavil. Atmosféra a některé nasvícení mi přišly velmi funkční a musím uznat, že to mělo hodně osobitý vibe. Samozřejmě dramaturgie je silně pod alkoholovým oparem — myslím tím, že úplně vidím, jak si parta kamarádů zajela na chatu k dědovi natočit film, u toho vyráběla různé příšerky a efekty a mezitím se poměrně opila. Vrchol divácké příčetnosti je pak „WC odysea“, kde v jedné atmosférické pětiminutovce, která působí jak dvacet minut, hlavní postavy bloudí v koupelně a na záchodě. Geniální. Je to prostě dost zvláštní zářez v DIY béčkovém žánru a jsem moc rád, že jsem to viděl na velkém plátně. Snad se povede v příštích ročnících zařadit Slaughter Day (1991) — to bych si dal na plátně taky moc rád.

Je to tak hrozné, jak jen to jde. A zároveň je to groteskně fascinující a zábavné.