The Plague (2025)

6/10| První a poslední pravidlo pro každého správného outsidera v uzavřené komunitě zní: "Pokud nezapadneš, tak vypadneš." Platilo to pro stydlivou středoškolačku s nadpřirozenými schopnostmi u De Palmy, platilo to pro obtloustlého rekruta u Kubricka a platí to i pro neduživého plaváčka u debutanta Polingera. Na rozdíl od jeho slavnějších kolegů se ovšem nevydal cestou brakové zábavy ani kritické satiry, ale seriózního psychologického dramatu, který skončil na půli cesty. | Sugestivní kamera, dominantní OST a občasné psychedelické pasáže v průběhu filmu opakovaně naznačují, že Polinger vyjma sociologického zkoumání fungování dětského kolektivu a jeho specifických pravidel dříve nebo později přitlačí na pilu a naservíruje intenzivní psycho teror, který se v závěru překlopí do (obrazově nebo myšlenkově) nekompromisní podívané. To se ovšem nestane a tahle psychologická studie o jinakosti a šikaně skončí stejně nenápadně jako začala. | Většina adolescentů v řadách castingu odvádí sympaticky přesvědčivý výkon (Edgerton v ději bohužel dostane minimum prostoru), ale stran popisu mentálního i fyzického dopadu ostrakizace a následně šikany na osobnost oběti i eskalování agrese šlo zajít mnohem dál a v závěrečné konfrontaci poskytnout silnější podívanou jak po dramatické, tak emocionální stránce. Na konto samotného tématu totiž Polinger nedodává nic navíc nad rámec toho, co se v podobných žánrovkách v minulosti objevilo (a v mnoha případech s ponořením do větší hloubky). Polehčující okolností je alespoň střídmá stopáž. |PeZet

Opravdu velice jemně uchopená festivalovka, která se může zdát jako docela obyčejné drama bez většího epického oblouku. Zároveň ale nabízí díky skvěle zahrané hlavní postavě cíleně procítěnou sondu do duše jednoho milého chlapce, který se snaží příjít na kloub své vlastní generaci. Snímek je to hodně o pocitech a neverbálních poselství. Sice to není nic objevného, nic co bychom neviděli už někde jinde a mnohem intenzivněji, ale komorní vizuál a ohlušující zvukové efekty a podkresy společně s již zmíněným slibným hercem z toho dělají film hodný doporučení, alespoň těm, kteří mají rádi coming of age látku.

Tenhle výlet mezi partu puberťáků na letním táboře zaměřeném na vodní pólo mě prostě moc nebral. The Plague si sice bere na paškál téma šikany a nutno uznat, že ho vykresluje s až nepříjemnou chirurgickou přesností, ale tím pro mě pozitiva víceméně končí.
Dostáváme klasický školní kolektiv, kde je prakticky nemožné zůstat neutrální. Soucit je tu vnímán jako slabost a jakmile jednou vybočíš, letíš na okraj společnosti. A tohle film vystihuje fakt dobře – nepříjemně, autenticky, bez příkras.
Co mě ale sralo, bylo to artové pojetí. Tvůrci evidentně chtěli být hrozně „jiní“ a „hlubocí“, jenže vůbec neodhadli míru. Výsledkem je, že forma místy brutálně přebíjí obsah. Hudba je vyloženě divná, jak kdyby její autor jel celou dobu na tripu a nikdo mu to nezatrhl.
Děj je navíc dost předvídatelný. Poměrně rychle si dokážeš poskládat, kam to celé směřuje a jak to skončí, takže film nemá moc čím překvapit. A i když má „jen“ 96 minut, subjektivně to působí, jako bys to sledoval minimálně o půl hodiny déle. [30 %]

Mor v názvu není brán jen jako nemoc, kterou má vyvrhel celé skupiny. Ale znázorňuje i rychlost a rozpínavost šikany. Pozorujeme chování chlapců ve skupině. Jak je lehké podlehnout davu, jak dokáže jedno shnilé jablko nakazit ostatní (a tím nemyslím Elie), a jak je těžké se nejen nestát šikanovaným, ale i šikanátorem. Lítost a empatie vás totiž dokáže hodně rychle dostat na druhou stranu barikády. 12letý Ben se takto slituje na "morově" nakaženým Eliem. Ten mu ale situaci k začlenění značně komplikuje svojí podivínskou povahou. Zajímavá, psychologická sonda. Škoda jen, že jsme měli špatnou verzi, kde se zvuk nesetkával s děním na obrazovce.

Zaujímavá psychologická dráma z originálneho prostredia vodnopólového letného táboru, kde sa stretne húf chlapcov v puberte - a v akejsi hierarchii popularity sa snaží Ben nájsť svoje miesto. Samozrejme, do všetkého vstupuje šikana, ponižovanie a vymyslený "mor". Po dejovej stránke to bolo vydarené, hoci mne chýbalo viac dialógu a intervencie dospelých postáv. Takých zmrdov ako Jake je bohužiaľ kade-tade dosť, a z nepochopiteľných príčin sa okolo nich vždy nazbiera nejaká tlupa priaznivcov. Presne tento fenomén tu bol dosť dobre vystihnutý. Je to tak na hrane 3 a 4 hviezd, ale asi sa skôr prikláňam k trom. Malo to svoje rezervy, a potenciál bol ešte o kus vyššie.