The Other Side of the Mirror: Bob Dylan at the Newport Folk Festival (2007)

Protože jsem fanoušek folku, tak jsem si zamiloval Boba Dylana od prvních chvil, kdy jsem jej poprvé slyšel. Pravda, bylo mi o mnoho méně a Dylanovi naopak o dost víc. Vlastně šlo už o staršího pána. Proto jsem si následující dokument nemohl nechat ujít. B. D. zde byl ještě mladý, prakticky neobjevený a teprve se začal prosazovat. Jeho typický chraplák už ale úřadoval. Film nabízí řadu unikátních záběrů z festivalu, na kterých si Bob vyvolá nabídku chybějící harmoniky, uvidíme Johnnyho Cashe a i duet s Joan Baez. Krom toho vidíme pro mě až zarážející fanouškovské šílenství, při kterém diváci nepustí na pódium dalšího interpreta a vyžádají si přídavek Boba D.

Paráda. Ať už mluvím o vystoupeních s akustickou, tak elektrickou kytarou a bandou muzikantů, nenacházím nic jiného, než slova chvály. Jakožto velký Dylanův fanda jsem si v dokumentu přišel na své. Slintal jsem blahem nejenom nad hudbou, což je samozřejmost, ale také nad některými archivními záznamy, které jsem ještě neměl nikdy možnost vidět (Bob nemá "E" harmoniku, takže mu jí musí hodit nějaká dobrá duše z publika; Johnny Cash svým typickým způsobem pějící Don't Think Twice, It's Alright;...) Věřím ale, že pro ty, kterým Dylanova hudba připadá nudná, nebude dokument tím pravým ořechovým. Ale pro všechny ostatní doporučuji všema dvaceti (tedy i prsty na noze).(10.02.2009)

Jak bylo dobre, ze se Robert rozhodl pro to sve mnoukani!(07.04.2011)