The Canterville Ghost (1944)

Mala rozkosna Margaret O´Brien tomu dodala  proste nezamenitelnu atmosferu. Bat sa nebolo coho, ide jednoznacne o fantasy komediu, ale kurevsky zabavnu a velmi dobre sa na to pozeralo  : 76 %

Roztomilá ducharská komédia vhodná na nedeľné popoludnie s rozkošnou detskou predstaviteľkou Margaret O'Brien a poblázneným zbabelým duchom v podaní Charlesa Laughtona. Svižná réžia a rýchly dej robia z tejto Wildeovej adaptácie nenáročnú zábavu. Tretí komentár.

Celkom zapamätateľný snímok ešte z obdobia dávnej éry kinematografie, ktorý v zásade výrazným spôsobom reflektoval svoju dobu a ktorý skrytým podprahovým spôsobom poukazoval na isté spoločenské problémy. Veľkým plusom je sympatický herecký výkon malej Margaret O`Brien, ktorý musí chytiť za srdiečko. 60 %(17.05.2024)

Kdo by neznal příběh ´Cantervillské strašidlo´ z pera Oskara Wilda. Jedná se o příběh stále přitahující nejrůznější tvůrce a to od filmu, přes divadelní hry až po komiksy. Tento snímek je z roku 1944 a protože stále probíhala druhá světová válka, na vyznění děje se to podepsalo. Svým způsobem se se dá tvrdit, že se v jistém smyslu jedná o propagandu, neb bylo naprosto nemyslitelné, aby byl americký voják nějakým způsobem zbabělý. A právě o zbabělost tu jde především. Snímek je to však i přesto povedený, takže dobová úprava je přijatelná. Jedná se o komedii, místy až groteskní a co je nejdůležitější, daný humor plně pobaví i dnes. Za pozornost nejvíce stojí dětská představitelka Lady Jessicy z Canterville Margaret O´Brien, které bylo v době natáčení sedm let. Její herecký výkon překvapuje naprostou profesionalitou. Její dětská roztomilost doslova pohladí. Snímek je určený pro celou rodinu. Dětské diváky přitáhne jak zmíněná Margaret, tak i duch Sir Simona de Cantervilla. Dospělé diváky spíše vtipné etudy amerických vojáků, i když je možné, že jejich přítomnost ne každého nadchne. Americké armádě prý byl snímek promítán ještě před oficiální premiérou, takže smysl pro jejich chvilkové odreagování od hrůz válečné vřavy to zřejmě mělo. Naprostá srozumitelnost a jednoduchost děje je tedy přitažlivou devizou pro každého diváka. V rámci filmových klasik tedy naprostá paráda. Ty vojáky už dnes berme shovívavě právě s ohledem na svou dobu.(29.07.2021)

Podstatně aktualizovaná adaptace důvtipné novely Oscara Wildea, zasazená do druhé světové války, zaujme nejen vtipnými modifikacemi a dobovým koloritem, ale i skvělou ústřední trojicí (duchem, poslední lady z Cantervillů a nečekaným příbuzným zachráncem zpoza Velké louže), z níž nelze dostatečně vynachválit zvláště představitelku dětské hrdinky Margaret O‘Brien. Ta zřejmě téhož roku, kdy natočila tuto komedii, nezastupitelně sekundovala fantastické Judy Garland ve filmovém muzikálu Meet Me in St. Louis, malebném, idylickém, ale naneštěstí také poněkud šovinistickém velkofilmu Vincenta Minelliho (ostatně i The Canterville Ghost se v tomto směru „vyznamenal“ – vedle očekávatelné absence afroamerických vojáků rovněž nevtipnými posměšky na adresu Indiánů). Již v této nelehké a nijak epizodní roli nejmladší ze sester Smithových, zazářila přesvědčivým ztvárněním množství emocionálních poloh, ale v této válečné „duchařině“ hraje prim natolik, že by se mohlo nakonec zdát, že v příběhu nejde ani tak o ducha, ale o ni. A svým způsobem tomu tak je, a to i přes akční potyčky vojáků a nešťastného strašidla i přes dramatické a napínavé válečné scény. Dětství, které zde k sobě poutá pozornost, se svou vážností, důstojností, kulturou a čistotou, vystupujícími ještě živěji kontrastem s plebejským americkým vojskem, k sobě poutá pozornost jako cosi podobně cizorodého jako duch – a nejenže umravňuje, také utěšuje, posiluje a konečně i přináší spásu – nejen strašidlu, ale i vojákovi, který si v poslední chvíli dodá odvahy, a tím vlastně i všem ostatním - - - Zvlášť jímavý je již první dialog mezi děvčetem a strašidlem. Je jistě velkou útěchou každého neklidného (a již tím trochu tragického, a proto „dnes“ i směšného) ducha, když nalezne bytost, s níž přes hradby jinakostí může „jen“ hovořit. Ona společná řeč bohatě k vnitřnímu souladu postačí, a tak není divu, že i bezmála vysvobozené strašidlo cantervillské na chvíli zapomene na svou hlavní touhu – upadnout do zapomnění temného hrobu – a včas na ni upamatováno, klesá do něj tak trochu navzdory znovunalezenému přátelství.(26.11.2020)