The Beast Within (2024)

No zas taková hrůza to nebyla..... Film mě bavil, ikdyž tvůrci moc nevěděli jestli točí drama nebo horor. Jako drama mě to moc neoslovilo, ale poslední půl hodiny mě film úplně jinou atmosféru. Mazlení s vlkodlakem taky potěšilo. Měli natočit pravý horor s vlkodlakem a né jakési přirovnání atd. Nevyužitý potenciál temných lesů, tam by byla skvělá naháněčka s vlkem....

Po zhlédnutí filmu jsem docela koukal, jak nízké má tady hodnocení. Není to kdovíjaké terno, ale mělo to od začátku do konce napínavou, temnou atmosféru, bez té klasické vlkodlačí omáčky, v jaké se utápí spousta jiných hororů, prostě rodinný konflikt na okraji civilizace s rozumným zakončením, žádné přehánění.

The Beast Within je překvapivě podmanivá podívaná, která se tváří jako vlkodlačí horor, ovšem o zmíněný subžánr se spíš jen zlehka opírá, v daleko větší míře se totiž nečekaně jedná o rodinné sociální drama, což navíc potvrdí poslední vteřiny filmu, které přinášejí zásadní zvrat a úplně jiný pohled na veškeré předešlé dění, každopádně působivé to je celé vážně dostatečně a skutečně mě zde oslovila spousta prvků, díky kterým jsem si to dokázal poměrně i užít. Především tedy syrovější atmosféra a temnější prostředí odlehlého stavení hluboko v lesích jsou ohledy, které filmu dominují a dokáží ho dělat po většinu času vážně zajímavým, bavilo mě ale i fungující napětí a v závěrečné třetině musím určitě ocenit dějovou gradaci, která mě vážně dokázala až strhnout. Obsazení tu jinak též není vůbec marné, především pak představitelka té holčičky, respektive dcery ústředního páru, odvedla fakt přesvědčivý a sympatický výkon. Ale abych jen nechválil, tak casting je sice povedený, ovšem samotné postavy výrazné nejsou vůbec, dále hlavně první polovina filmu dokáže dost často až nepříjemně nudit a několik nelogičností se tam též tvůrcům nepěkně vloudilo. Ve výsledku ale i tak musím zopakovat, že mě především svým stylem zpracování, vizuální podobou a celkovým poměrně nápaditým vyzněním tento snímek zaujal a místní slaboučké hodnocení nepovažuji úplně za odpovídající skutečné kvalitě filmu.

„Sveřepí šakali zavile vyli, na bílý měsíc nad klecí. Holčička děsí se, ksichtík má bílý, vlkodlak je však nad věcí.“ A na dcerušku rozverně dělá: „Haf!“ Asi aby jí ukázal, že i s tatínkem, co má fakt velké zuby (čili chlastá, má záchvaty vzteku, bije maminku...) může být občas i sranda. Bohužel na vztahové rodinné drama je v blátě příliš mnoho otisků vlčích stop, na horor je to zase příliš krotké až štěněcí a neobstojí to ani jako přírodopisný dokument oKvílení vlkodlakův Anglii se zaměřením na život ve smečce, neb A.J.Farrell skutečného vlkodlaka nikdy neviděl, dokonce ani vlondýnské zoo, natož v lese Sherwood. KVÍZOVÉ OKÉNKO:[][]Proč malá Willow nechodila do školy?A)Kvůli srsti. Měla chlupatá lýtka. Celá a fest.B)Aby na ni spolužáci nedělali „Haf!“, že má chlupatého tatínka. Celého a fest.C)Ředitel jí zakázal vstup, z bezpečnostních důvodů. Pořád tahala do školy bombu![][]Btw, Anton Chigurh by jí ukázal, k čemu všemu se taková fest natlakovaná kyslíková bomba dá použít. Jednu hvězdu za mou nostalgii při pohledu na známou krajinu hrabství Yorkshire a druhou za staromilskou maminku, která taťkův vlkodlačí kožich na zip prala pěkně postaru, čili na valše v neckách.

Metafora na domácí násilí či klidně třeba na alkoholismus nebo dědičnou psychickou chorobu v rodině a k tomu perspektiva desetiletého dítěte, u které je přirozené pohybovat se v mýtech a pohádkách, jsou věci, které měly tvůrcům rozvázat ruce, ale oni toho neuměli využít. Téma monstra v lidech a jeho postupné odhalováni těmi, kteří měli být před veškerým zlem chráněni, nedokázalo udržet atmosféru a při devátém záběru na Land Rover projíždějící půvabným venkovem už nefungoval ani ten. Kromě vyprchávání vnitřní logiky sráží výsledný dojem i bezradný Kitík, jehož přehrál i ten černý chlupatec, co by mohl v posteli předstírat, že je babička. Kámoš od Zdi ho měl proplesknout, třeba by se probral..