Ten, koho miluji (2014)

Toto je presne ten typ filmu, pri ktorom čakáš nejakú klasiku, ktorá sa však vymkne z pod kontroly a nakoniec to človeku odpáli dekel. Začína to úplne nevinne, až kým nepríde moment, keď si uvedomíš, o čo tu vlastne ide. A práve vtedy si musíš priznať, že nič podobné si ešte nevidel. Originálny nápad, skvelá atmosféra a herci, ktorí to celé držia v dokonalej rovnováhe medzi bizarom a romantikou. Toto je presne ten film, pri ktorom odporúčam nečítať ani riadok navyše, len to pustiť a nechať sa uniesť. Za mňa super vec, veľmi príjemné prekvapenie.

Svou mindfuckovitostí mi naskočila asciace kViváriu, ale zatímco v něm se jaksi tíživě valila k achjoWTF závěru, tak v tomto filmu je ... tak nějak volně ložená. Nabízí se zmínit, že s menší úpravou by mohl být Ten, koho miluji, zajímavou epizodouBlack Mirror, neboKrajních mezí. Jenže v tom to právě vězí...ta menší úprava by znamenala dodat pořádnou pointu... . Evidentně vztahovou krizí pocuchaný manželský pár je vztahmanem vyslán na sídélko kdesi v přírodě. A tam velmi brzy kápne na podivno. Skrze něj poodkryjeme, co se mezi nimi stalo-jak moc je to mezi nimi v prdeli. Mnohem zajímavější, je ale sledovat rozdílný přístup každého z nich. Nedůvěřivost vs okouzlení, mozek vs emoce... . Potud je to fajn. Jenže Lader měl v klobouku jen tento zajímavý koncept, kterému nedokázal dodat smysluplný rámec, ani silnější závěr. Klidně mohl pokračovat v psychohrátkách a jen to dovést do extrému...hlavně nedávat divákovi záminku, aby si pokládal otázky: jak je TO možné, kde se vzali, jak se to technicky děje, proč je tam nezahleslované PC se všemi záznamy... . Jenže tvůrci se bohužel vydali na stezku, která vedla na pohřebiště logiky, někam, kde se válí pochroumané otazníky bez uspokojivých odpovědí. A je to škoda, protože nápad to byl moc dobrý a má v sobě potenciál minisérie s různými páry. Justin Lader měl psychologii postav zmáknutou pěkně, zvlášť Sophie byla "ukázková". Jen je škoda, že ta mysteryscifihaluz nebyla promyšlenější. Resp., žezávěr byl jedno velké předvídatelné uboho, které mi nedovolí přilípnout čtvrtou bobrhvězdu za originalitu.

Konečne aspoň trochu originálny námet v tej nekonečnej záplave remakov, reštartov a plytkých romantických komédií, ako tagy naznačujú tento film je skutočne z každého rošku trošku (aj pár vtipov, aj mililiter napätia, aj romantika aj mystérium a dráma), je to fajn, ale už pred polkou filmu som odhadol ako sa to bude uberať. A to sa film pritom snažil zahmlievať ako sa dalo.

Fíha, tak páry v kríze či pred rozvodom teda nemusia zúfať. Sú aj horšie stavy, kedy by sa vaša manželka či manžel naklonovali, to by boli už krízy dve, ako vo vodkovom delíriu brptal na tlačovke Heger. Že on to vraj tiež zažil. Tak ho voliči poslali do prdele, nech sa už netrápi. Film je kvalitnou vzťahovou drámou, ale Woody Allen to nie je. Skôr také experimentálne sci-fi.

Muž a žena, manželé co jim to ve vztahu neklape, důvěřují americké radě a zajedou do osamělého hotelu, kde v osamělé chatě najdou svá faktická dvojčata, co jim z oka vypadli, ale na rozdíl od nich jim to klape. Takže kdo koho jediného miluje, The One I Love, začne být v záměnami nastalém zmatku trochu nejasné. Inspirují dokonalí manželé nedokonalé? Nebo nedokonalá manželka uhrane dokonalému muži a naopak? Spal nedokonalý s dokonalou, nebo je to nedokonalé malicherná obsese? Nebo spal nedokonalý s nedokonalou a je to nedokonalé trik? Tak takové je těsto, z něhož Justin Lader uhnětl scénář. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj.www.macguffin.cz