Tělo (2015)

Dvě témata, která k sobě zdánlivě ani nejdou - bulimie/anorexie a svět mrtvých. A k tomu napůl drama a částečně komedie. To všechno ukrývá film Małgorzaty Szumowské. Já jsem zpočátku také nevěděl, co si myslet a docela trvá, než se děj trochu pohne. Krom vynikajících hereckých výkonů oceňuji ještě kameru. Je to snímek o mezilidských vztazích současné nastupující a stárnoucí generace. Jedna nechápe druhou a najít k sobě cestu, navíc spoutáni tragédií, jim jde jen těžko. Je to každopádně zvláštní film, který místy zabrousí i do černého humoru. Polská režisérka navíc katolickému národu předkládá i otázky k tématům, jež možná ani sami neotevírají.

„Kdo miluje, není nikdy nemocný.”- Paradoxně tady byli nemocní nebo aspoň trochu na hlavu skoro všichni. Tohle lehce spirituální drama i přes notnou dávku černého humoru celou dobu vyznívá značně pesimisticky, aby v samotném závěru nabralo optimistický tón vzbuzující naději na lepší zítřky. Ta písnička, která k tomu zní, opravdu nemá chybu. (70%)

Přiznávám, že po té parádní úvodní etudě s oběšencem jsem čekal víc. Je tu sice terapeutická skupina vyzáblin, ale jinak je to spíš o duši než o těle. Přes občasné záblesky humoru jde hlavně o psychologické drama. Uvažoval jsem o čtyřech hvězdičkách, ale pořád mi připadalo, že tohle mělo na víc (70%).

Polská kinematografie je velmi specifická, opravdu je jiná. Každý žánr v sobě ukrývá něco zvláštního. Stejně je tomu tak i u filmu Tělo, poukazujícího na současné problémy společnosti, zakázané potraty, anorexie nebo vyrovnávání se se ztrátou blízkých. Přitom zabalené do téměř duchařského hávu. Je tu cítit přímo hmatatelná realita a uvěřitelnost jednotlivých situací. Jakoby vše, co se ve filmu děje bylo prostě na dosah ruky. Pořád jsem si říkal, jak je to možné a teprve po hodině jsem si všimnul, že nehraje žádná hudba a všechny okolní zvuky, ať už hluk z ulice, hlasy v domě, zpěvy ptáků nebo sebemenší ruchy, dodávají tuhle ojedinělost. Bezchybné herecké výkony a krásná vizuální stránka jsou nedílnou součástí tohoto celku.

Výborný sevřený film, který má potenciál ulevit mnohým v podobné situaci. Smrt nejbližších je jedna z nejtěžších písní pro každého. Ale ruka Szumovské toto tísnivé dusno protkává nitkami humoru, který překvapuje, řeže ale také velejemně hladí. Ač to rozhodně není primárně komedie, výborně jsem se bavil. Prostě "když to pořádně opepříte, dá se sníst všechno!" Skvělé!