Tau (2018)

Jestli něco Netflix svého času uměl, tak to byla tahle malá, úsporná, ale vizuálně hezky esteticky vypadající sci-fíčka. Tau sice nepatří mezi ty nejlepší kousky a co scénáře ani zdaleka nevyužívá potenciálu námětu, ale film zpracovává mou oblíbenou tématiku a AI s charismatickým hlasem Garyho Oldmana rozhodně není k zahození, stejně jako vždy parádní hudba Beara McCrearyho.

Komorní drama pro dva a umělou inteligenci k tomu. Vymazlený futuristický vizuál - skvělé interiéry a robot + hudba vytvářejí fajnovou atmosféru. Alex je chladná svině, co jde ke svému cíli doslova přes mrtvoly, a tak Julie postupně pochopí, že cesta z vězení vede jen v pytli na mrtvoly. Napínavý příběh si vystačí s minimem a dovedu si ho klidně představit jako divadelní hru. Julie by ve skutečnosti asi moc šancí neměla, jenže egoistický Alex ji hrubě podceňuje. A pak, kamarádit se s Tau byl velmi chytrý tah. Rozumím tomu, že film zaujme spíše menšinové publikum, já byl spokojen.

Při sledování tohoto sci-fi jsem si připomínal tři základní zákony robotiky od Isaaca Asimova a říkal si, jak je hezké, že je v tomto filmu lehce porušují. O čem jiném by pak mohli točit, že? Opět solidní sci-fi jednohubka z produkce Netflixu, od které nemůžete čekat zázraky, ale v rámci námětu je o ní podle mě dobře postaráno.

Nelogická, nekonzistentní a bohužel promarněná filmová šance na způsob daleko kvalitnějsí Ex Machiny. Film o dvou hercích musí mít opravdu kvalitní herce, kteří diváka strhnou a nedovolí se mu nudit, jenže hlavní dvojice v Tau je bohužel jen průměrná. Zpracování, efekty a vizuál byl na vysoké úrovni, za což palec nahoru, ale motiv UI, která má být na jednu stranu nejvyspělejší robot a na druhou stranu se chová jako citlivý a emocionální puberťák, tohle tak nějak nedávalo úplne smysl. Nehledě na hodně stupidní a nebojácné chování hlavní postavy Julie. S tímhle teda dle mého názoru šlápl Netflix vedle, ale vizuál udržuje tento snímek aspoň na hraně koukatelnosti.

Je to klasická únikovka, ale upřímně jsem nečekal, že to skončí takhle. Čekal jsem spíš něco na způsob stockholmského syndromu a ono je to vlastně uplně naopak. Celé je to ale nesnesitelně dlouhé. Kdyby tohle byl například díl Black Mirror, dávalo by to větší smysl. Maika to sehrála dobře, Ed už tak ne a vzhledem k tomu, že další postava je počítač, tak to je trochu blbé. Nicméně konec mě potěšil, takže hodnocení zvednu.