Godzilla vs. Kong (2021)

Ultranudný King Kong, skákající po letadlové lodi jako na skejtovacím prkně. Pokud chcete vidět víc takovýchhle sraček, choďte na podobné filmy do kina. Nevhodný mládeži do 12 let, protože by se mohla poblít z té stupidity, která z filmu stříká jako olej z Mechagodzilly. Po shlédnutí jsem musel zvýšit hodnocení předchozímu dílu, protože přestože se taky nejedná o Shakespeara, tak pořád je o několik řádů výš než tahle patetická slátanina.

Vcelku slušné CGI na pozadí hodně debilního a šablonovitého děje, který je někde na úrovni knižní tvorby Nutelčuka Fialenka. Souboj o to, zda má větší péro Godzilla nebo King Kong. Samozřejmě nutně musel skončit 1:1, aby se pak toto duo mohlo následně spojit proti robogodzille. Hodně mě tam rušila ta malá indiánka, co mluvila znakovou řečí. Celkem mě tam bavil ten negřík, který se křečovitě pokoušel tvořit humor, ale poněkud zapomněl na známý fakt, že negři smysl pro humor nemají, protože ho z nich v minulosti vymlátili otrokáři. Rozhodně však lepší než předchozí díl. Zásadní rozdíl byl hlavně v úrovni CGI. Děj je v podstatě recyklát předešlého dílu. [50 %]

Vizuálne a trikovo to síce vyzerá na úrovni, a taktiež na ten monštrózny wrestling sa občas pozerá dobre, ale čo z toho, keď ten scenár je tak dementný, že nedáva priestor na poriadne budovanie príbehu a všetky ľudské postavy robí úplne zbytočnými. Normálne sa mi zastaví rozum, že toto sú schopní vypotiť platení hollywoodsky scenáristi. A to nie je len problém tohto filmu, ale v postate okrem filmu Kong: Ostrov lebiek celého tohto novodobého "Monsterversa". Proste takéto filmy môžeme považovať len za jednorazovú brakovú zábavu. Nič viac! 35%.

Z pohledu kulturní antropologie jde o fascinující, byť poněkud chaotický artefakt popkultury raného 21. století. Film operuje jako audiovizuální mišmaš, v němž je snaha naroubovat co nejvíce prvků současné mytologie monstrózních bytostí do jednoho vyprávěcího celku, ovšem bez jasné dramaturgické kostry. Akční složka, která by měla tvořit pilíř žánru, je překvapivě řídká, rozprostřená mezi scénami nesourodé, až parodicky nevěrohodné zápletky. Z hlediska narativní koherence a emocionální angažovanosti lze mluvit spíše o sledování informačního šumu než dramatického oblouku. Vzniká tak dílo, které svou ambicí ohromit diváka paradoxně vytváří efekt stagnace a nudy. Jde o příklad produkce, která ztrácí spojení s mytologickým jádrem svých hrdinů a nahrazuje jej povrchním spektáklem. Pochválit lze snad jen snahu o ucházející vizuální orgie.

Na tohle čekalo půl světa 50 let ne li déle. A dostali jsme souboj 2 figurek v dětským pokoji. Vypadá to hezky, triky pokročily neskutečně ale k čemu to je když úplně cítíte že spolu bojují jedničky a nuly. Logicky to taky jde těžce po zlámaných nohách a ten závěr ve městě už jen odmávnete rukou, protože víte že obě ty potvory přežijou a chca nechca se spojí proti jinýmu , většímu, nebezpečí. Bohužel to lidi pořád zajímá a nebudu lhát že mě ne ale tohle je vážně těžká bída.