tata_bojs.doc (2024)

Dokument přesně vystihující náturu kapely. Tata Bojs si ani ve filmové formě na nic nehrají a jsou stále uvěřitelní. Tak nějak jsou to stále pouze kluci z hanspaulky a za mě rozhodně jedna z nejzajímavějších a velmi ikonických českých kapel. tata_bojs.doc sleduje kapelu prakticky od začátků. Všechna jejich alba a všechny změny v sestavě včetně výpovědí bývalých členů. Krásně svižné a s jasným rukopisem dvou stěžejních postav Milana Cise a Mardoši. Bylo tam pár věcí, které mě poměrně iritovaly, ale jako celek nelze než doporučit.

Velmi povedený dokument, v hravém a uměleckém stylu této skupiny. Výjimečně jsem se bavil a rád se podívám někdy znovu. Stejně tak mám rád i hudební tvorbu kapely, která je na české poměry výjimečná, nezařaditelná a dle mého názoru také nedoceněná. Ale asi není určena pro davy, jak je ostatně v dokumentu zmíněno.

Tenhle dokument mi udělal normálně radost. Kluci se skvěle otevřeli - člověk má pocit, že je docela dobře poznal. Nezapomněli na ostatní, co je na hudební cestě doprovázeli (a to vůbec není samozřejmé, aby v takovém dokumentu účinkovali i bývalí členové kapel). Celé je to orámované výraznou výtvarnou stylizací, podbarvené hudbou. Jenom ta inscenovaná herecká složka moc nefunguje. Ale ten zbytek to s přehledem vynahradí.
Jaký to kontrast v porovnání s hudebními dokumenty, ve kterých se dozvíte, kde se muzikanti všude ožrali a kolik tisíc měli fanynek, co s nimi chtěli skončit v posteli.

Pecka dokument!
Tolik energie jako je v týhle kapele a v Milanovi Caisovy nevyrobí Temelín za celou svou životnost. Já vůbec nechápu, jak mě mohli TB tak dlouho míjet. Vlastně prvně jsem jejich koncert viděl na soukromý firemní párty Stavebnin DEK v roce 23' na Vranově. Pamatuji si jak jsem stál před pódiem se spadlou bradou a jen sem do sebe vpíjel tu veškerou energii kterou do nás TB a Milan Cais posílal. Tenhle dokument to jen celý podtrhnul. Neuvěřitelně dokonalý lidi a naprosto boží muzika. Marek Najbrt to úžasně vystihnul. Prostě paráda. Dal jsem ten film jako malinu. Díky za bezva večer na ČT art!

Tata Bojs na mě vždycky působili jako takoví hodní klučíci, co se punkáčema stali spíš z leknutí (nakonec o tom, že jsou hravá kapela s Mirkem Dušínem za basovou kytarou, mluví i sami Tatáči ve filmu). Ale především v období alb Futuretro a Biorytmy mě bavili velice, přinesli do toho našeho zaprděného showbizu čerstvý vítr (a asi jako mnozí další jejich fanoušci jsem se i já zamiloval do Klárky Nemravové, co tak pěkně zpívala v Maličké, Duševní nebo ve Šťastnější (což je imho jejich nejlepší věc). Dokument samotný vlastně dost fajn, nápad s hranými scénkami naštěstí tak nějak skončil dřív, než mohl pořádně začít. Takže tu sice máme klasický hudební dokument s archivními záběry a s mluvícími hlavami, ale to ke štěstí a k zábavě naprosto stačí.