Tango (1981)

Jeden z najvtipnejších, najoriginálnejších a zároveň myšlienkovo bohatých a zároveň najvtipnejších experimentálnych filmov všetkých čias, oscar absolútne zaslúžený. Divák sa zameria na jednu postavu, zacyklí sa v jej sledovaní, potom sa zrazu uvdomí a začne sledovať ďalšiu, aby zistil, že na scéne je tých dejov omnoho viac, ale stále je čas sledovať všetko a všetkých a nakoniec sa možno vrátiť aj k pôvodnému obrazu. Rybczynski reaguje na rôzne sociálne neduhy socializmu a vtip vidím aj v tom, že tieto životné stereotypy pripomínajú skôr rytmické kvapkanie z kohútika ako elegantné tango.

Tango staví na rafinované choreografii souběžných dějů na jednom jevišti. Hru s variacemi, kombinacemi a konfrontacemi snižuje Rybczynského obvyklá úporná snaha dosáhnout groteskního účinku a únavný filmový idiolekt, jak si jej vytvořil již v předešlé dekádě (a ponížil v pouhou snůšku floskulí). Neméně protivný je mi i jeho nadhled, s nímž pozoruje člověka, který se již v jeho starších filmech stal pouhým potenciálně směšným objektem jeho povýšené manipulace. S touto poetikou se míjím snad ještě úspěšněji než ony snímané figury mezi sebou.

Originální nápad, který končí ve chvíli, kdy je postav na scéně příliš, divák je jimi - a jejich neustále opakovaným chováním - zahlcen, a čeká už jen útrpně nějakou jinou pointu, než že chlápek spadne ze stolu. V jednu chvíli už jsem koukal jen na tu nahou babu, jak se furt obléká a natahuje si kalhotky, a pak na souložící dvojici, kde jsem se snažil odhadnout, jestli ona má kalhotky a on slipy. Konečná pointa s babičkou a balónem mi nakonec přišla poněkud slabá. Technicky navíc jsou vidět často probliky mezi postavami.

Začíná to zakutáleným míčem v jedné malé místnosti a to se začnou dít věci! U jednoho stolu se sejde tolik postav, že je nestačíte spočítat. Nikdo do sebe nenarazí a v tom guláši je to obdivuhodný výkon. Geniální škatulata, která jsou dobře promyšlená a opisují stále stejnou trajektorii. Lahůdka na mozek i oči.

Nářez! Je to jako když Bobby McFerrin nazpívává stopy do svých improvizací. Každá jednotlivost dává smysl a i když celek vypadá explicitně jako chaos, všechno do sebe hezky zapadá. Jediné co bych autorům vytkl, je přítomnost oblékající se nahé krásky, která úspěšně odpoutávala mou pozornost a nemohl jsem si plně vychutnat všechny ostatní děje. Jinak skvělé. Děkuji Jezince.Jezince za tuto libůstku.