Tajný závod (1976)

Asi nejlepší závodní komedie, jakou jsem kdy viděl. Jako na to, jak starý je tohle film, tak dokázal něco, co se moderním komedii v poslední době vůbec nedaří. A to je sjednotit příběh a humor tak, aby nebyl vůbec přepálený. Jako ano jsou tu občasné vtipné scénář, které jsou už trochu nelogické (ale vtipné). Z dnešního hlediska je film už opravdu retro a je to na něm opravdu vidět. Na druhou stranu tohle u filmu řešit nebudete. Tenhle film je pro lidi, kteří chtějí vypnout mozek a pustit si komedii s jemným humorem. Já dávám 10/10.

A ještě jedna závodní komedie. Na rozdíl od Cannonbalu je to opravdu komedie bez nějakých brutálních scén či úmrtí, ale taky čehokoliv navíc. Chyběli tu kromě Sarrazina, Buseyho a Julii nějací charismatičtější či známější herci. Jinak pár relativně vtipných charakterů (Ital nebo motorkář vedou), občas nějaký kaskadérský kousek (většinou opět motorkář) a jeden umanutej a na konci otrávenej policajt, který se je snaží dostat (a dočká se dílčího vítězství). Mě tyhle závodní filmy moc neberou, takže koukat na to šlo, ale nic strhujícího to nebylo, průměr na 3*.

Filmy podobného typu mám radši vážnější a když už komedie, tak aspoň ať ten humor dává trošku smysl. Tady to právě vůbec nefungovalo. Přišlo mi, že si to dělá prdel samo ze sebe, ale tím pádem to shazuje celý film. Auta (až na Camaro) taky nic moc. V budoucnu se mi vybaví jen obstojné burácení motorů a jméno toho policajta, které je shodné s mým kolem. 2+*

Bylo to jakési jednoduché - tak jednoduché, že by bylo lepší být jednouché. Až moc se to zaměřovalo na Ferrari a Cobru, ostatní jsou tam jenom tak do počtu. Z automobilů mě zaujaly jen některé (Camaro, Cobra, trochu i ten Bentley), to je asi všechno. Místama jsem si říkal, že instrukce pro filmaře zněly: "Snažte se rozbít co nejvíc aut, na děj nehleďte." Herci strašní, obzvláště ten motocyklista, kterej se pořád tvářil a choval jak nějakej šílenec a asi to mělo být vtipné. Ono celkově to vtipné vůbec nebylo. Bylo to dost blbé. A tak nudné, jak toto moje hodnocení.

jelikož jsem to tenkrát viděla v kině a od té doby už ne, jsem ovlivněna vzpomínkovým optimismem a infantilní amnézií; ale asi to nebylo tak špatný. největší fofr se ovšem odehrával po filmovém představení. z našeho (jediného) městského kina vylézaly davy lidí a nažhavení řidiči nasedali do svých škodověnek. to bylo nějakýho túrování, hrabání a prašných výjezdů!