Tajný agent (2025)

Film hned po první shlédnutí zaujme kamerou, respektive sytými barvami a "retro" přechody mezi střihy. Zároveň je vidět, že si tvůrci dali práci s výpravou, díky tomu se jim podařilo vytvořit velmi věrnou iluzi Brazílie 70. let. Toto období je spojováno s vojenskou diktaturou, která měla za následek přes 400 mrtvých nebo pohřešovaných a přes 20 000 mučených. V této turbulentní době, kde jsou únosy, vraždy a korupce na denním pořádku, sledujeme příběh otce malého syna, který se snaží z této nešťastné země uprchnout. Situaci komplikují najatí vrazi, čekání na falešné pasy a umanutost otce najít doklad o své matce.
Hlavní dějová linie je nabourávána vedlejšími liniemi, které přešlapují někde na hranici absurdity: lidská noha vytažená z žraloka terorizuje milence v parku; dvouhlavá kočka obývající dům spolu s uprchlíky apod. Symbolika těchto scén nabízí prostor pro vlastní interpretaci. Vzhledem k délce filmu se nabízí otázka, zda by film nefungoval lépe bez nich.
Právě délka je největším nepřítelem filmu. Režisér a scénárista v jedné osobně se pokusil o co nejkomplexnější vyobrazení Brazílie včetně problematického zacházení s původním obyvatelstvem, občanskými svobodami a především o vztahu mezi otcem a synem.
Vše směřuje k požadavku na paměť, a to jak individuální tak kolektivní. Paměť podléhá manipulaci a sebeklamu, a proto je nutné zachovávat prameny a artefakty, aby se na minulost nezapomnělo. Pro minulost nesmíme zapomínat na současnost na naše děti a jejich životy, protože bez nich by žádná další minulost nebyla.

Tohle mi vůbec nesedlo, a to hned v několika rovinách. Největším kamenem úrazu bylo šíleně pomalé tempo vyprávění. Zatímco první polovina stopáže ještě docela utekla, ta druhá už byla čistým utrpením a dokoukat tenhle biják vyžadovalo značnou dávku sebezapření. Samotnej způsob vyprávění byl navíc dost zmatečnej, takže jsem často jen přemýšlel, co a proč se na plátně vlastně děje. Spoustu času totiž vyplňovaly naprosto zbytečný až bizarní scény, který neměly pro dej vlastně vůbec žádnej význam (karnevalový sekvence, poslech kazet v současnosti nebo naprostý úlety typu „vražedná noha“). Asi jedinym světlym bodem zůstává Wagner Moura v hlavní roli, kterej se snaží hrát i v momentech, kdy mu scénář fakt moc nepřeje. Drtivý vítězství formy nad obsahem, což by nebyl velkej problém, kdyby aspoň ta forma byla nějak zajímavá.

Do istej miery je tento snímok vcelku fajn vypointovaný aj dejovo konzistentný, ale strašne sa to celé vlečie. Chápem, že tvorcovia do toho chceli dať trošku artovosti a vyplniť to množstvom vkusných dialógov, ale funguje to len okrajovo. Bolo proste veľa miest, kedy som sa nudil, a to mám Wagnera Mouru sakra rád. Takže čosi mi tu do úplnej spokojnosti chýbalo. 60 %

Je jedným z príznakov úpadku kinematografie fakt, že v Cannes vyhrávajú nezaujímavé filmy so silným morálnym posolstvom či srdcu lahodiace rodinné drámy s minimom filmovej invencie, hravosti, snahy prekvapiť, jednoducho urobiť veci inak, ako je divák zvyknutý? Za mňa rozhodne nie.;-) Mne priniesol Tajný agent dve a pol hodiny radosti, ktoré si rozhodne čoskoro zopakujem. Môj osobný víťaz Cannes 2025.

Benzínka s dokonale zakulaceným pumpařem, na které chcípl... no člověk a psi by ho rádi sežrali. Jako scéna od Coenů, ale už tady má své slovo režim, možná černá komedie okamžitě hořkne, není tomu tak naposled, žánry to střídá velmi plynule. Na pozadí politického thrilleru, s důrazem na kritiku režimu, se tak může odehrávat rodinné drama, ale také příjemně béčkový urban legends horor o chlupaté noze, která řádně nakope celému parku. Její zrození nemohlo být načasováno lépe, v kinech jsou totiž Čelisti, ano, je to i milostný dopis kinematografii. Zní to neuvěřitelně, ale tohle všechno doplňuje děj a dotváří obraz doby, ve které Marcelo (a jeho další jména) hledá klidný domov pro sebe a syna. Závěrečná přestřelka má výborný střih a souzní s do ní pronášenými životními moudry. Po téhle paletou barev syté jízdě funguje i chladnější přesah do dnešní doby, který osudy postav uzavírá. Tajný agent uzavírá i životní jízdu Udo Kiera, kterého po výborném Bacurau obsadil Kleber Mendonça Filho znovu a jako krejčí, který bojoval ve druhé světové, je opět nepřehlédnutelný.