Tajemství Ďáblovy kapsy (1980)

Myslela jsem si, že to bude zase další klasický rodinný dobrodružný film. Dva kluci, kamarádi, Tomáš a Štefek při hledání ztraceného jehněte narazí v jeskyni na podzemní řeku. Kvůli záchraně ovečky odvrátí tok místní říčky Jelenky. Tenhle příběh ale není pouze o dětech, které netušely jaké to bude mít následky pro místní vesnici. Je to i taková moralitka. Silný námět. Působivá atmosféra.

Pokouší se to mít atmošku jakoPáni kluci, ale marně. I přes celkem pěknou výpravu a hudbu geniálníhoPetra Hapkyto neskutečně brzdí naprosto dementní scénář, přehrávání dětských herců a zcela nezvládnutá režie. Vyšly tak z toho jen debilní dialogy, nepochopitelné chování postav a příběh co moc nedává smysl. Jedna za Hapku a jedna za výpravu, ale jsou opravdu takový slaboučký. Už to asi nikdy vidět nepotřebuju.

Petr Tuček asi nejvíc zaujal svým seriálem Slovácko sa nesúdí a komedií Copak je to za vojáka. V tomto filmu mě nejvíc zaujalo, jak snadné je potok přemostit jinam, "vypnout" ho a zase ho "zapnout". Tak nějak mi v tom ale chybělo větší klučičí dobrodružství. Chvíli jsem si hrál s myšlenkou, že ti dva malí hrdinové se podobají klukům z Dobrodružství Toma Sawyera. Ovšem to by chtělo větší prostor, který by ti dva mohli dostat. A též silnější napětí a vytvoření atmosféry. Neurčité místo i čas tomu moc nepomáhalo a též jednotlivé postavy, kterých bylo ve filmu dost, nedostaly více prostoru, abychom se o nic něco dozvěděly. Takže takový docela průměrný snímek, který dnes už asi těžko zaujme mládež, když existují mnohé jiné a lepší filmy o dobrodružství ve staré době.

Příjemná story s atmosférou, spádem a fajn herci.1) Později se tempo rozvolní, ale stále to jde._____

2) Hudba 36letého Petra Hapky pěkně dotvářela náladu._____

3) Z mladých herců jsem zaznamenal 14letého Jana Potměšila (učitelův synovec Tomáš), Pavla Miku (Štefek "Archimedes") - věk nezjištěn a Michala Nevěčného (statkářův syn Robert), věk rovněž nezjištěn.

Československý dobrodružný film Tajemství ďáblovy kapsy z roku 1980 jsme si doma pustili docela dlouho poté, co se ocitl na našem hardisku. Konečně jednoho večera nastala ta správná konstelace a snímek natočený podle povídky T. Hardyho odehrávající se na počátku 20. století v období elektrifikace se rozběhl na naší TV. Zaujalo mne vynikající herecké obsazení, slibující kvalitní zábavu ve stylu snímků Páni kluci a podobně. Toto období z let cca 1850 až 1939 patřilo vždy mezi moje nejoblíbenější a tak jsem se na průběh 76 minutového snímku docela těšil. Bohužel mne zklamal poměrně dlouhý úvod, kdy jsme se seznámili s mladým Tomášem (Jan Potměšil), který přijel z města do vesnice na prázdniny. Ubytoval se u strýčka v podání Vlastimila Brodského a brzy se seznámil, stejně jako my s dalšími obyvateli dědiny. Druhým hlavním hrdinou byl pasáček Štefek (Pavel Miko), jemuž se jednoho dne zaběhla ovečka, kterou hlídal bohatému statkáři Bucharovi, kterého ztvárnil národní umělec Rudolf Hrušínský. Při hledání oba kluci objevili rozsáhlé podzemní prostory, nazvané Ďáblova kapsa a při snaze zachránit nebohé zvíře nevědomky změnili tok potoka Jelenky, která jeskynní proudila ven a poté tekla vesnicí, kde byla zdrojem životodárné tekutiny pro obyvatele, dobytek a také poháněla mlýnské kolo mlynáře, kterého si zahrál Oldřich Vykypěl. Odklonem potoka způsobili značné škody nejen místnímu mlynáři a vyvolali všeobecný zmatek, protože potok najednou tekl na druhou stranu a po jiných pozemcích. Toho využil lstivý a všehoschopný statkář Buchar, jenž přistihl oba chlapce v jeskyni a nařídil jim, aby o tom nikde nemluvili, neboť chtěl nastalou situaci s odkloněným potokem využít pro sebe a získat finance z výhodných odkupů nemovitostí pod cenou. Když však začalo ve vesnici hořet, oba kamarádi nedbali statkářových zákazů a s vypětím všech sil vrátili vodu do její původní trasy a překazili tak R. Hrušínskému jeho plány. Z dalších rolí více či méně významných bych vyjmenoval statkářovu manželku Bucharovu v podání Míly Myslíkové, hraběte Radovana Lukavského, jeho sby poručíka rakousko-uherské armády Jana Hrušínského, průmyslníka Josefa Vinkláře, Rudolfa Hrušínského v malé roli místního blázna, objevil se zde i Petr Oliva alias Dr. Hartmann, Jan Přeučil jako Tomášův otec, Jiří Lábus jako inženýr Wollner, Regina Rázlová jako Tomášova matka, Oldřich Velen jako řezník, Ivanka Devátá jako továrníkova žena Stockingerová a tak dál - co jméno, to vynikající herec či herečka. Bohužel si dovolím tvrdit, že režisér nedokázal dobře podat průběh děje, neboť už jsem zmiňoval dlouhý úvod, když se něco začalo dít v půlce krátkého filmu, poté některé scény neměly logiku - třeba jak se dostala ovce do nitra jeskyně, když její vchod byl zavalen kamením, které kluci museli odházet. Také scény s návštěvou rodiny hraběte Lukavského u továrníka Vinkláře nebyly pro děj snímku vůbec důležité. Na druhou stranu beru celý film jako vynikající ukázku života na vesnici těsně po začátku 20. století a v období před první světovou válkou, kdy i na venkov dorazila průmyslová revoluce. V té době také upadal vliv šlechty a peníze se přesunovaly na konta továrníků a statkářů, což vlastně přetrvalo dodnes. Dobře vykreslené prostředí však nestačilo na vylepšení podprůměrné kvality filmu, i když v něm hrálo tolik dobrých herců. Suma sumárum, televizní film Tajemství ďáblovy kapsy ode mne získal pouze dvě kapesní hvězdičky **.