Tahle doba není pro nás (2021)

Kdo má rád Honzu Nedvěda, tak si jistě přijde na své i v tomto dokumentu. Já se přiznám, že naši a zvláště moje máti oba Nedvědy milovala a jejich písně hltala. Já jsem proti nim nikdy nic neměl a je třeba objektivně říct, že svého času napsali veliké hity a z českých interpretů jsou jediní, kdo vyprodal Strahov. Některé jejich písně mám rád a stovky trampů a skautů, chodil jsem do jednoho tak vím, si ještě dnes jejich písně zpívají při ohni. Písně bratří Nedvědů jsou v tomto smyslu pravděpodobně nesmrtelné. Samozřejmě čas už poskočil a věk je na J. Nedvědovi vidět, to nelze zastavit. I tak mi ale v dokumentu chybí rozhovor s jeho partnerkou, která se ale asi zviditelnění své osoby záměrně brání. Také chybí jeho syn. Tvůrci se také vyhnuli rozhovoru o jeho bratrovi Františkovi. To vše dělá z dokumentu čistě jen připomenutí toho, jak dnes žije Jan Nedvěd, jak ho přijímá publikum a kdo všechno si z něj dělá srandu. Dokument mi spíše přišel jako reportáž z pořadu Život ve hvězdách.

Ano, bratři Nedvědové, Jan a František, svého času byli značně v kurzu. Dle mého názoru jim hodně pomohla spolupráce se Spirituál kvintetem. A to je to, co dokument vůbec nereflektuje, ačkoliv Jan hned na začátku zpívá jednu z nejznámějších písní Spirituálu "Jednou budem dál". V dokumentu není ani slovo o jeho bratrovi a vůbec je dokument velmi ploše udělán. Na Janovi Nedvědovi, i přes to, že některé jeho písně mě oslovily, jsem přímo nesnášel jeho rozměklost až tvarohovitost, které si divák v tomto dokumentu mohl užít naplno. Představme si, že by se takto prezentoval např. Jiří Suchý. Strašná představa. A ještě jedna poznámka - Strahov Nedvědové nevyprodali. Byl jsem na tomto koncertu. Dosáhli velmi úctyhodného počtu diváků kolem 70 tisíc - což je na trempskou hudbu neuvěřitelné a nemá to obdoby, ale na Rolling Stones přišlo na Strahov cca 127 tisíc lidí a na Ping Floyd 115 tisíc. Nechápu, že Strahov s Nedvědy nechal režisér dokumentu zcela nevyužit jen z poznámkou jednoho interpreta, že vyprodali Strahov.

Tak, jsem starej tremp. Sice odkojenej spíš zlatou érou Greenhornů, ale budiž, beru Nedvědy jako v jistém smyslu legendy, i když jsme z nich mívali spíš srandu. Ale asi jsme je jistým způsobem respektovali (já měl vždycky Frantu radši, škoda ho). Ale tenhle "dokument" mi přišel fakt úplně o hovně. Dověděl jsem se, že legendární Toronto je polozbořené a Honza má rád tlačenku. Vůbec mi ten způsob zpracování nesednul. Dvě hvězdy dávám z úcty k bardovi.

Tahle doba není pro nás

Jan Nedvěd je bezesporu zvláštní člověk. Z dokumentu vychází trochu jako malé dítě. Má ale nesporný talent, jeho písně zlidověly, ovšem jeho čas se skutečně naplňuje. Ale do jeho zpovědi zamíchat przniče jeho písní a naopak vynechat rodinu, jeho současný život, to se mi opravdu nelíbilo.