Synové hor (1956)

Asi to z dnešního hlediska není žádný velký skvost. Nicméně je to film, který jsem viděl několikrát a uvízl mi v paměti. Mám pocit, že atmosféra toho strhujícího závodu a boje o život je zachycena poutavě. Tak poutavě, že i po mnoha letech si člověk vybaví Josefa Beka, Jiřího Valu a další aktéry toho tragického dne. K tomu velmi dobře zachyceny reálie zimních Krkonoš. Povedený film!!

Posledních cca 20 minut osudného závodu je naprosto úžasně a promyšleně natočených, s velice silnou atmosférou a funkčním, až hmatatelným zobrazením hor při drsné sněhové vánici. Aby taky ne, když se zde mohlo především projevit to, na čem Dubovi záleželo především - dominance komplexnosti horského prostředí, od krásných krajin po nehostinnost počasí, které může až zabíjet. S atmosférou prostoru pracuje nádherně, ať už důrazem na převedení jeho přesnosti na plátno, tak i střídáním extrémních celků s polocelky a polodetaily. Viděl jsem od něj sice jen dva filmy, ale už uLetiště nepřijímámi přišlo, že nejvíc se soustředí na fascinaci letadly jako obřích přístrojů hromadné dopravy, které můžou rychle kamkoli po celém světě. USynů horse pak mohl teprve vyřádit, co se záběrů krajin či vystihování horského života. Vlastně je teoreticky režsiérem dobrodružných filmů ze současnosti či nedávné minulosti, čemuž se u nás snad nikdo jiný tehdy nevěnoval (bez odkazů na exotické zahraničí), tudíž je tím i zajímavý - a mohla by to snad potvrdit iVániceči, z jiného soudku,V šest ráno na letišti. Velký problém je ale v tom, že to vzniklo v 50. letech ještě v období tvrdého cenzurního dohledu, tudíž celá první polovina je budovatelská agitka o vzorovém nadčlověku, který mimo závodění neúnavně pracuje na několika postech a ještě k tomu je členem místního divadelního sdružení. A místo sportování či přirozeného vývoje Hančových vztahů s ostatními se tak jen nudně, vágně a těžce šablonovitě vyvíjí Hančova pozice coby dokonalého člověka, která je časem svojí nucenou idealizací až otravná. Všichni ho milují, on je bezchybný dobrák skoro jakHonzík Cimbura, jen je pořád (naštěstí!) zobrazovaný jako člověk. Bohužel je kvůli tomu nepovedená i část vykreslení horských mezilidských vztahů, jelikož jsou všichni situováni do pozice chudé vrstvy, která si mezi sebou nezištně pomáhá - což taky byl jeden ze základních prvků padesátkových agitek. Naštěstí to je jen nutné schéma, které druhá polovina nechá vlastně dost stranou, nenavazuje na něj víc, než je nezbytně nutné a výsledkem tak jsou jakoby dva filmy v jednom, "volně" provázané, ale každý zaměřením odlišný. Bohužel jeden z nich prostě je, nejspíš musel být, a škody napáchal dost, protože než začne celý příběh mít něco do sebe, je třeba se značně protrpět dějovými liniemi, které by mnohem líp fungovaly na úplně vedlejší koleji. Přesto aspoň lepší tři hvězdy dám, protože je naštěstí dost poznat, co by z toho bylo bez ideologického nánosu, který to značně brzdí v rozletu. Taky mi to sedlo víc než nová, odlišná verze stejného skutečného tragického příběhu,Poslední závod, ale to hlavně proto, že nová verze mi přišla jako od průměrného řemeslníka, zatímco na Dubovi je poznat, že nějak uměl. Lepší 3*

Tak to bylo něco úžasného. V tom filmu bylo všechno. Naděje, napětí, přátelství, odhodlání... těžký život horalů. kteří milují místo, kde žijí. Sonda do více než sto let nazpět... kdy sedáme k jednomu stolu s chudými tkalci, proháníme se po podkrkonošských lukách a uvědomujeme si, že výhra.... byl jen obrázek nazeď a přesto Ti lidé závodili. Oproti dnešku.... to byl záááázrak :-)

Vzhledem k tomu, že znám film Poslední závod, dám to zde za tři. Film je natočen s atmosférou a kvalitními herci, v tom si filmy nemohou konkurovat. Problém nastává ve vykreslení česko-německých vztahů, které právě způsobily fakt, že se Hanč naposledy přihlásil. Zde jen naznačeno, v novějším zpracování celkem věrně vykresleno. Sám Emerich Rath, po premiéře filmu prohlásil, že snímek neodpovídá skutečnosti. Tradičně v 50. letech se tvůrci v první polovině zaměřili na vykreslení sociální situace chudších vrstev obyvatelstva. Doba se na tomto filmu podepsala, byť hodně podobná situace nejspíš skutečně panovala. Film je chvílemi lehce melodramatický, ale na svou dobu, v níž se točily podstatně jiné ideologické filmy, pořád ještě lehce nadprůměrný.

Jeden z nejlepších domácích filmů 50. let. Nikoli doslovný otisk reality, tvůrci neměli zájem o dokument a promarnili v tomto ohledu i účast Emericha Ratha, ale skvělé horské drama s národním poselstvím. Když se podíváme na ty filmy a výkony, které v té době dělali Bek (Anna proletářka,Rudá záře nad Kladnem) a Vala (Zítra se bude tančit všude), tak toto je jednoznačný krok vpřed od schematičnosti a plakátů. Pateticky se tu sice ještě pořád cituje a inscenuje Jirásek, ale psychologie postav je už zajímavá, naivní až pohádková zůstává jen manželská romance Hančových a vztah Vrbaty k jeho matce. Závěr je dokonalý a srovnatelný s německými bergfilmy.