Saw 7 (2010)

Tak jsem viděl tuhle „finální“ kapitolu a musím říct, že se tvůrci konečně proPILI k něčemu, co se dá přežít bez okamžité lobotomie. Poté, co mi předchozí dvě Pily pily krev svou vyčpělostí, tahle Pila všechno vrátila do solidního průměru a fortifikovala pilíře pro další krvavé pomeje. Když na začátku hned přeřízli tu kikinu v televizi, bylo mi jasný, že nás čeká solidní řezničina, za kterou by se nemusel stydět ani nebohý pan Puzzle, kterého tak potupně zařízli už ve čtyřce.
Jasně, je to série vyždímaná do poslední kapky libovolné tělní tekutiny a scénář připomíná spíš slátaninu z diskuzního fóra pro pubertální hnědopichy, ale jako řemeslná voddechovka to kupodivu šlape. Flanery je docela sympaťák a tempo je tak vražedné, že nestihnete přemýšlet nad tím, jakou totální píčovinu zrovna sledujete. Všechno je to samozřejmě koncipovaný pro 3D efekt, takže krev má barvu jako jahodovej sirup a vnitřnosti lítají do ksichtu s intenzitou, za kterou by se nestyděl ani Peter Jackson ve svých nejlepších splatter letech.
Pasti jsou sice chorý, ale tentokrát v nich chybí ten zvrácený podtext a morální dilema – je to prostě jen „torture porn“ pro otrlé. Scénáristé sice vycucali z prstu další twist, který má všechno obrátit naruby, ale v reálu je to jen logický lapsus, který dehonestuje atmosféru celé ságy. Ta pointa je tak neuvěřitelně retardovaná, že jí může věřit jen někdo s IQ houpacího koně. Ale koho to kurva zajímá, když se tam peče Hoffman v prototypu pekárny a frontman Linkin Parku si vyzkouší, jaký to je, když mu život závisí na kousku kůže?
Takže čtyři do růžova vyleštěné hvězdičky pro tuhle „Saw-lou klec“. Je to krvavá podívaná plná mrtvol, která sice ignoruje logiku víc než politici zákon o sběru psích hoven, ale jako tečka za touhle unylou ságou to vlastně stačí. Aspoň jsem se nenudil a párkrát odvrátil oči, což je u sedmého dílu vyšeptalé série víc, než jsem čekal.

Závěr jedné etapy ságy Saw přináší návrat důležité postavy, doktora Lawrence Gordon, který výborně zapadá do příběhu a pomáhá uzavřít některé záhady z předchozích dílů. Díky flashbackům dostává divák nové informace, které dávají větší smysl událostem, jež jsme už viděli. Hlavní hra se tentokrát soustředí na Bobbyho, muže, který lhal o tom, že přežil Jigsawovu hru. Jeho lež ho nakonec dostane do skutečné pasti, kde musí dokázat, jestli je schopný obětovat vše pro záchranu ostatních, nebo selže. Tento motiv ukazuje, jak Jigsawův odkaz stále trestá ty, kteří si jeho utrpení přivlastňují bez toho, aby ho skutečně zažili. Detektiv Mark Hoffman se zde naplno ukazuje jako mnohem brutálnější a méně soucitný nástupce Jigsawa. Na rozdíl od Johna Kramera působí jeho hry krutěji a dává obětem méně prostoru na přežití. Je vidět, že už nejde o filozofii, ale spíše o pomstu a dokončení jeho vlastní cesty. Pro fanoušky je zajímavostí i účast Chester Bennington, který byl velkým fanouškem série. Jeho cameo je malý, ale významný moment, který dodává filmu další zajímavost. Shrnutí: Film důstojně uzavírá jednu velkou etapu série Saw. Uzavírá důležité dějové linky, vrací klíčové postavy a nabízí finální zúčtování. Jako zakončení původní ságy funguje velmi dobře.

Trápí mě nedostatek představivosti, který pramenil z původního nápadu. Stojíme před produktem, který je únavný a nenabízí nic nového, kromě typických krvavých scén, které jsou snesitelné, ale ani ty neospravedlňují celý projekt. Obrovské zklamání a ztráta času, který mohl být využit k vymyšlení něčeho nového, čerstvého nápadu. Vždycky jsem byl pro to, aby se film nepřetěžoval; stačí maximálně dva nebo tři díly, a pokud je po letech touha po remaku, je pochopitelné aktualizovat technologii a především si osvěžit paměť. Saw byl vynikající, ale to, co přišlo potom... Konec hry.

Saw 3D si říká poslední kapitola, ale jako každý zkušený divák vím, že slovo poslední je v tomto žánru podezřelé samo o sobě. Působí to spíš jako případ, kde má vyšetřovatel pocit, že uzavřel spis, ale někdo mu ještě v noci strčí pod dveře složku s nápisem"ještě jste to nepochopil". Jenže tady se nic dalšího pod dveřmi nekoná, jen krev, hodně krve a bohužel ne moc nových stop. Další pokračování se soustředí na další variaci známého schématu jednoho muže, jedné lekce života, spousty pastí a jistoty, že všechno dopadne morálně poučně, pokud se přežije dostatečně dlouho. Problémem je, že po několikerém shlédnutí podobného pokračování už přesně víte, kdy přijde zrada, kdy falešná naděje a kdy detailní záběr na orgán, který by správně měl zůstat uvnitř těla. Překvapení se nekoná, jen čekáte, až se to, co tušíte od poloviny filmu, oficiálně potvrdí. Musím ocenit snahu o uzavření kruhu a návrat známých tváří. Některé postavy působí dojmem starých svědků, které si někdo pozval jen proto, aby bylo jasno, že oni to opravdu přežili. Mluvit ale nemusejí, důkazní hodnota je čistě vizuální. Není to důstojná tečka za legendou, spíš poznámka tužkou na okraji spisu (případ uzavřen... asi).

Milé děti, stejně jako v minulých dílech jsme vám celou dobu lhali. I v té koupelně na začátku se to seběhlo trochu jinak. A to vše proto, abychom mohli (zdánlivě) uzavřít Jigsawovu vražednou mašinérii. A na pár let se jednalo skutečně o poslední puzzlík do skládačky. Jenže už Sean Connery se kdysi řídil heslem „Nikdy neříkej nikdy“.