Stopy zločinu: Alibi jako řemen (1983)

Dolehla na mě bartoškovská nostalgie, takže došlo i na tuhle brněnskou odpověď na pražského Pitavala. Mám k tomu zhruba 6 postřehů: 1. Lidi, myslím tím třeba sousedy, obvykle nebývají tak rozšafní, když jde o vraždu. 2. Pro transkripci mluvy brněnských herců by měla vzniknout nová písmena abecedy, ta stávající to nejsou schopna zprostředkovat. 3. Olda Navrátil se mi líbil podstatně víc jako táta Péti Bajzy, než jako policajt. 4. Eva Hudečková musela proklínat maskérky, už se jí nedivím, že sekla s hraním. 5. Vlastimil Hašek měl dar protivnosti a nadělili mu ho fakt hodně. 6. Barťákovo herectví tady není úsporné, ale vysloveně ustrašené. Ale aspoň kuňkal česky.

Socialistické Brno, v něm zlosyn, který je přes mnohé peripetie odhalen, k tomu občas zazní brněnský přízvuk, aby bylo jasné, kdo jsou skuteční domorodci. Script měla Anna Inemanová, což je celkem roztomilá zajímavost, pokud se dokoukáte až k titulkům. Za státní svátek by měl být vyhlášen den, kdy se Hudečková rozhodla začít psát knihy a pověsila hraní na hřebík. Jestli jí ovšem to psaní jde jako hraní, tak chudáci děti. Pro úplnost však musím dodat, že naprostým vrcholem trapného a afektované herectví bylo její vystoupení ještě pod dívčím jménem ve třináctém dílu Majora Zemana, kde její Maxová nezískala Zlatou malinu jen proto, že ta se začala udělovat až o čtyři roky později. Zde byla pouze nevěrohodná, trapná a afektovaná, čili její standardní projev.

No, jde to, ale dře to. Některé prvky nepochopitelné (zlaté šperky v popelnici), fantom prostupující kamkoliv beze stopy, nastražující falešné stopy, tu akci ve Zbrojovce jsem nepochopil vůbec. Barťák pohlednej a šarmantní, Hašek milosrdně strejcovskej, ale důslednej, Navrátil ostrej a impulsivní, rád by si zabušil do každýho podezřelýho. Strašná Hudečková, její herecký projev a zjev stejná katastrofa, jako v Sanitce. Super body za Brno, to se cení, todlecto. Některý lokality rozpoznány ihned, některý potrápily. První díl máme za sebou, zkusíme další.

Tohle mě bavilo. Vezměte Pitaval a Případ pro zvláštní skupinu, splácejte to dohromady a nechte to natočit brněnskou televizí a vzniknou vám Stopy zločinu. Uvidíme, jakých kvalit budou dosahovat ostatní díly, každopádně to uteklo pěkně, dobře se na to koukalo a ve finále to bylo i kupodivu docela napínavé. Jen Bartoška mi připadal, že nebyl ve své kůži při natáčení. Když ve 2 ráno nevíte, co s životem, určitě neuškodí si to pustit. 6,5/10

Nevím proč, ale sympatičtější než Pitaval. Nikdo tady nepřehrává a hlavně je to detektivka, ve které jde o trochu víc, než vykradená zelenina nebo nepovolené podnikání (které se Pitavalem táhne jako červená niť). I tady je vidět, jak skvěle to za onoho dokonalého socialismu vypadalo, legrační (a trochu typicky brněnská) je hláška "MUDr." Hudečkové, že zavražděný důchodce nepatří do společenské úrovně jí a "Ing" Inemana. Lupič a vrah, který mate policii a hraje si s ní jako kočka s myší je torchu jiná liga než ti, se kterými se potkávají Frej, přiblblík Pešek, Krampol a Zedníček. Na druhou stranu, v obou seriálech je Vlastimil Hašek a v obou hraje stejně, což ale není chyba. Přitom další tři díly jsou stejně dobře udělané. A z hlediska retro skoro dokonalé, ano, takhle to tehdy vypadalo. A navíc si tady užiju šestnáctistovku VAZ 2006 s dvěma páry světel v přední masce - můj automobilový sen té doby, ale jenom do chvíle kdy se do Tuzexu začaly dovážet Uno a Escort...jedině snad pro roli oné doktorky nemuseli zvát z Prahy onu mimořádně nesympatickou Hudečkovou, mohli sáhnout do vlastních zdrojů, taková Ivana Valešová by byla mnohem lepší volbou.