Štěstí být ženou (1956)

...Povedzme, že sa tentoraz zo stranyMarcella Ma[e]stroianniho, jednalo o akúsi, maličkú predprípravu naosudový titulv podobe:Sladkého života, ku ktorému ho následne priamo nasmeroval snáď vôbec nikto iný, než zrovna tentotaliansky režisér:Alessandro Blasetti, čo bolo zrejme rozhodujúcim faktorom pre to, že sa „Fefe” nakoniec rozhodol obsadiť práve tohto konkrétneho predstaviteľa s tým dodatkom, že pravdepodobne nebyť najprv akéhosicelebritného fotografa:Corradoa Bettiho, tak tým pádom by nebolo ani bulvárneho novináraMarcella Rubiniho? Skrátka; len v čisto hypotetickej rovine filozofujem, no zároveň som taktiež predsa i trochu viacej presvedčený o tom, že nestrieľam tak úplne vedľa. • Úvodná scéna tohto; vskutku pomerne dosť romantického titulu, je ako priam vystrihnutou z predchádzajúcej, hollywoodskej klasiky Franka Capru s názvom:It Happened One Night, keď Claudete Colbertová raz stopovala auto: [https://www.youtube.com/watch?v=Ar-hnj5Zsk4], pričom tentokrát je tomu celkom naopak, i keď podstata veci [krásna nôžka], ostáva naprosto zachovaná. Totižto, ako by som to trošku viacej priblížil? Budúca protagonistkaAntonietta Fallariováv podaní očarujúcejSophie Lorenovej, ma nielenže koľkokrát mimoriadne dráždila, teda najmä v úvodných záberoch, ale súčasne sa rovnako tiež pomaličky dostávam i k jadru celej myšlienky, že postava sa zrazu ocitla v takmer podobnej situácii, no s tým podstatným rozdielom, že ale bez jej vedomia; fotograf zachytil určitú »momentku« na uliciVia Appia, ktorá sa vzápätí objavila na obálke časopisuLe Ore, čo bolo v podstate: ústrednou ideou nasledujúcej línie udalostí i vzťahov. • Ďalej to malo už nejednoznačný charakter, keď nie všetko bolo presne tak, ako to na prvý pohľad [možno] vyzeralo, a tým nemám na mysli vonkoncom nič iného, ako raketový vzostup titulnej postavy do sveta rímskej smotánky, keď jej «objaviteľ», bol tým pádom odsunutým na vedľajšiu koľaj? • Je vari napokon možné, že moje tvrdenie teraz vyznie akosi príkro, no mám takého reálneho zdania, že sa titul stihol vyčerpať už počas úvodných 15-20 minút, kedy takpovediac išiel totálne na maximum, že si toho len ozaj málo nechal i na neskôr, čo ho vystihovalo hneď zo začiatku, no i napriek určitej rozpačitosti z mojej strany; minimálne ešte samý záver ma predsa mal čím našťastie [príjemne] prekvapiť, keďže o konkrétnej postave som mal úplne inú predstavu.

Soudě dle ostatních ohlasů jsem asi v menšině, ale oproti předchozí Blasettiho komedii o jedné velké potvoře mi tato jeho spolupráce s duem Mastroianni-Loren přišla jako ta zdařilejší. Strukturu zde máme podobnou, i tady rozdílné mužské charaktery bojují o tu stěžejní ženskou... Nicméně není tu vícero zbytečných statistů, vše se točí okolo mých dvou oblíbenců doplněné o akvizici zpoza velké louže Charlese Boyera. Ten však - co se roviny zábavnosti týče - kvalitativně nestačí na opět povedené slovní přestřelky mezi zmíněnou dvojicí, které jsem ve chvílích, kdy Boyer dominoval obrazu, vyhlížel s lehkou netrpělivostí. I tak celkově vzato opět slušná oddechová záležitost, u které jsem si ale zároveň potvrdil, že některé z manýrů Apeninského poloostrova typu "ve vteřině z lásky nenávist a naopak" nejsou tím, co by mi bylo blízké - já radši pevnější a hloubavější pouta, a to i v inscenovaném druhu příběhů. 70%

Chtěl jsem se seznámit s předchůdcem italského neorealismu Alessandro Blasettim a jeho filmem "Quattro passi fra le nuvole", ale nenašel jsem ho ani na "tytrubko". A tak jsem vzal zavděk (i když se ukázalo, že ne příliš) dvaadvacetiletou Sophií Lorenovou (dneska už jí jde na pětaosmdesát). Myslím, že ty tři hvězdičky jsem ale dal spíš sám sobě, že jsem se vydžel dívat až do konce. Buď tak, nebo je to za začátek filmu, který vypadal poměrně slibně.

Jsem ochotná jít trochu výš kvůli Charles Boyerovi :) Ten byl totiž všude a s každou... Jeho cesta 30. a 40. léty byla korunována Harvey, Baarovou, Dietrichovou, Garbo, Lamarr... měl toho moc a tak nebylo divu, že pak už bral i Bergmanovou, Andress a tady i Lorenovic. Jinak je to ale klasicky přeafektovaná selanka na téma Sophia a Marcello, což se nedá téměř vydržet. Protože nejprve přijdou Sophiina prsa, pak její zadek, pak její blond přeliv, pak zbytek a pak to Marcello vyfotí. Konec.

Štěstí být Loren. ...Jak z kulometu rychle mluvená italština je odporná. Film o promenádování se Loren v módních hadrech. Víc neočekávejte!