Stepfordské paničky (2004)

MAGA-land. Tak tohle jsou ty devótní republikánské fanynky Onranžového blázna! Já to věděl... Námět je zajímavý, ale má děr jako ementál počínaje sandboxovým charakterem Stepfordu a konče jeho ekonomickým modelem. Atmosféra taky poněkud kulhá, chtělo to temnější, hororové zpracování. (Druhé zhlédnutí.)

Obhájit vyšší hodnocení u nepopulárních filmů je někdy nemožné, protože se argumentace často zastaví u prostého „mně se to líbilo.“ Stepfordské paničky jsou ale jiné. Ačkoli je v nich cítit několik zásadních změn scénáře, což nejvíce poznamenalo závěr filmu, jako celek představují skvělé převrácení původní myšlenky filmu a knihy. Samozřejmě, jako adaptace jsou příšerné. Ale jako revizionistický film fungují brilantně.
Původní Stepfordské paničky jsou thriller, který metaforicky znázorňuje útlak žen – jednoznačně vedený muži. Jde o skvělý příklad díla druhé feministické vlny. Tato vlna ale na počátku druhého tisíciletí začala ztrácet na síle a objevil se druhý pohled – sentimentalita. Stesk po minulosti, kdy „ženy byly ženami“ a „muži nosili domů šunku.“ Co je však zajímavé, tuto sentimentalitu už zdaleka nevyjadřovali pouze muži, ale i ženy. Stará dobrá Amerika.
Stepfordské paničky tuto sentimentalitu komediálně znázorňují na několika úrovních a v závěru také upozorňují na absurditu tohoto sentimentu – stejně jako na absurditu toho, že své životy často vedeme podle šablon: kariéra, manželství, vyčerpání – místo toho, co skutečně chceme. Původní Stepfordské paničky byly brilantní reakcí na tehdejší společnost. Nové dělají totéž, jen s vtipnou reflexí světa, který se od té doby změnil

Vypnúť mozog, aktivovať štyri stepfordské nanočipy a hodnotil by som vyššie. Humor totiž nebol až tak márny. Ale ku koncu zápletka vôbec nedávala zmysel. SPOILER: Celé to vymyslela a stále organizuje žena? Aj včítane toho, ako sú všetky ostatné ženy okrem nej ovládané mužmi na diaľkové ovládanie? Hm, to mi nevychádza.

Knihu neznám ale starší verze byla/y lepší, už si moc nepamatuju, kolik jsem jich viděl :) Občas to bylo dost WTF, občas jsem se i dost zasmál. Celkově ale negativa převažují. Nicole opět dokazuje, že je jedna z nejlepších hereček. Ovšem jakmile se objeví Walken, už se o hereckou jedničku filmu musí začít dělit.

Jízlivá (anti)feministická satira rodinné idyly jako z (jedno)barevných 50. let ostře naráží s každou "hororově" robotickou poruchou podezřele usměvavé a poslušné domácí manželky/hospodyňky. Ne, že by spolu (resp. samy o sobě) s emancipační romantikou či situační komedií sem tam nepobavily, ale tvůrci si s kombinací rozličných přístupů k látce nevědí rady – a totálně ji pak odrovnávají moralisticky doslovným šťastným finále plným totálních blbostí. 50 %