A co Bob? (1991)

Překvapivě průměrná komedie, ve které je sice Bob zábavně vlezlý a dotěrně okouzlující, ale postoj doktora Marvina pochopitelný. Pokud si pamatuji, tak před 30 lety jsem se bavil, ale nyní už jen minimálně. Jeden z filmů, které zub času docela dost ohlodal. Nebo možná můj smysl pro tento typ humoru.

Posledních pár filmů, které jsem s BM viděl mě docela nadchlo, především Ztraceno v překladu. Tohle se však v mých očích nepovedlo. nebo jsem neměl trpělivost prokousat se dál, než k tomu, jak Bob začne shánět doktora Marvina, který odjel na dovolenou. V obsahu jsem si teď přečetl, co bude následovat a ani nelituju, že jsem to nedokoukal.

Tento typ Boba, velmi invazivního závisláka s dobrosrdečnou tváří Billa Murraye, by přivedl na práh šílenství i mě. Scénárista sice vývoj i odvoj obou postav dost přepísknul a ke konci se nechal zbytečně unést, ale nijak moc to nevadí. Jde o neškodnou komedii, která baví. A o to jde. PS: Kromě standardně dobrých herců, musím pochválit i dabing.

Příběh je prvoplánový. Jako kdyby se tvůrci nejdřív ze všeho dohodli na bodu B, a potom začali od bodu A. Samotný průběh je proto nucený a nedůvěryhodný - v podstatě se všichni spiknou proti protagonistovi a přestanou respektovat jeho názor a jeho osobní hranice. Bill Murray hraje spíš svoji typickou extrovertní improvizaci, než neurotika ochromeného úzkostí. Ve výsledku to ale není takový problém - nakonec je to docela fajn nápaditý a osobitý film.

Začíná to naprosto dokonale, tedy jako vážně se tvářící film s vážnými herci, u kterého se ale ohromně dobře bavíte, á la Růžový panter. Murray i Dreyfuss dokonalí. Do první třetiny je to pětková záležitost. Pak se to ale začne kazit, protože postavy začnou karikovat, a ještě se přidá taková ta debilní "pozor-toto-je-vtipné" hudba. I přesto ale platí, že je to skvělá komedie. (Druhé zhlédnutí, první 27. 7. 2009)