Sound of Silence (2023)

Je to príbeh domáceho násilia, ktorý sa opakuje v tónoch starožitného rádia. Obraz je zámerne tmavý, strašidelné scény sú spočiatku desivé a lakačky fungujú, ale iba krátko, potom sú predvídateľné. Od chvíle ako do chlapíka vstúpi duch a zasvietia mu oči, no najmä keď sa snažia vysvetliť, prečo sa to deje, začína ochotnícke divadlo. Také rozťahané, to málo by stačilo krátky film.

Dvě hvězdy mi přijdou možná až příliš přísné hodnocení, ale tři mi zase přijdou jako příliš. Po dlouhém rozhodování nakonec dávám dvě. Italský duchařský horor, kde paranormální entity nemají rádi hluk, rozhodně není špatný film. Pohybuje se okolo hranice průměru, občas vytasí hodně zajímavou atmosféru, ale v některých částech dost nudí. Myslím. že tady máme i na hororové poměry mimořádně hloupé hlavní protagonisty. To se jen tak nevidí, aby někdo jel pro večeři na kole, nevzal si prachy a ještě si to kolo nechal ukrást. P.S. Konec ve starožitnictví se mi hodně líbil, ačkoliv úplně nepasoval ke zbytku filmu. Není náhodouT3označení té režijní trojky Antonaci, Lascar, Mandalá a ne čtvrtý samostatný režisér???

„Věčné ticho, svatý klid... teď už doma budem mít.“ Zaprášené retro rádio a z něj se line hudba 30. let, připomínkaLodi duchů. Příjemná husí kůže a chlupy v pozoru. Cvak a cvak... blíž a blíž, jasná varianta naLights out, jen místo zhasínání lampy zviditelňuje duchy zapínání rádia. A co to vrčí u stolu, že by domácí mazlíček? Tak ne, jen děsný neurotik, kandidát na titul Otec roku, se šíleným pohledem a výhružným: „Pšt, tady jeTiché místo!“ Bohužel i kvalitní, s velkým entuziasmem provozované domácí násilí, může vyústit do... průměru, za 3*. Zvukotěsné OKÉNKO STUDIA:[][]Infarktové chvíle nastaly, když:⸎Po první klapce rádiový duch nelenil a hned sežral osvětlovače, i s veškerou technikou. Zbytek filmu se točil ve tmě.⸎Emma si začala napouštět vanu a... a nic.⸎Ve studiu se svlékala a zpívala si, jenže přestala. To i to.⸎V 80. minutě nějaký dobytek ze štábu polil scénář černou kávou. Sakra![][]Zbytek filmu pak museli natáčet podle scénáře k úplně jinému filmu,o obživlých obrazech, a doufat, že změny si nikdo nevšimne. Já si všimnul.

Nápad, že keď urobíš nejaký zvuk tak po tebe pôjdu duchovia ( respektívne sa ti zjavia) je výborný, to prevedenie ale už horšie. Chápem nízky rozpočet, ale títo duchovia možno fungovali pred 15 rokmi. Duch = obyčajný človek s bielym make-upom, to už dneska naozaj nestačí. Chovanie postáv tiež nebolo zrovna najlogickejšie, no tešil som sa aspoň na sústavné strašenie. To nakoniec tiež nebolo tak intenzívne, ako tu niektorí spomínali. Finále už skôr na smiech a za mňa teda rozhodne nie.

Nějakým talošům se zjevně líbila zápleka z Quiet Place, tak ji trochu obšlehli, galaktické příšery nahradili přízraky, sehnali do hlavní role jednu pěknou holku, která se nestydí chodit v body tílku bez podprdy a navíc zvládne speak english, no a na světě je docela ucházející duchařský horror. A mohl být ještě lepší, tedy horrorovitější, kdyby  poslední ca půlhodina nebyla stále slabší a slabší, a to až ke slabému konci. Ale první půle je parádní a už jenom ten fakt, že jsem při několika scénách pocítil příjemný úlek okořeněný lehkým zamrazením, hází film jednoznačně do slušného nadprůměru. Silné tři.