Soudce (2014)

MOŽNÝ SPOILER!!! No, je to hodně o dojení emocí, máme tu návrat marnotratného syna s velkými smutnými kukadly, čerstvě zemřelou maminku, na smrt nemocného otce, retardovaného, ale milého bráchu, starou lásku... film je jedno velké sentimentální klišé, ale dobře zahrané a natočené, prostě klasický doják, velké soudní drama tu nečekejte.

❮90%❯Challenge číslo 3- Round 4-Lucky Number- hráč číslo 3-S.Quentin Quale.Tohle byla soudní jízda, kterou jsem si nechával trestuhodně dlouho unikat. Soudce je totiž prvotřídní drama, které sází na hutnou atmosféru, vybroušené dialogy a hereckou chemii, co by dokázala rozsvítit i to nejzapadlejší městečko v Americe. Robert Downey zde opět nasazuje svou masku inteligentního a patřičně arogantního právníka, pro kterého je pravda jen plastelína, kterou si podle potřeby vytvaruje k vítězství. Je to v podstatě opět Tony Stark, jen místo vylepšeného obleku nosí luxusní sako a místo mimozemšťanů drtí u soudu své protivníky. Příběh nabere obrátky ve chvíli, kdy se Downey vrací do rodného hnízda na pohřeb matky. Tady naráží na svého otce v podání fenomenálního Roberta Duvalla. Jejich vztah připomíná spíše studenou válku než rodinnou idylku. Otec je uctívaný a nekompromisní soudce, který celý život ctil zákon, dokud se sám neocitne na lavici obžalovaných kvůli nehodě, při níž srazil muže, kterého kdysi poslal za mříže, jenže si nic nepamatuje. Snímek mě doslova přikoval k obrazovce a nepustil. Sledovat slovní přestřelky Downeyho je radost, protože jeho postava umí kohokoliv zahnat do úzkých dřív, než dotyčný stihne mrknout. Na druhé straně barikády mu ovšem zdatně sekunduje Billy Bob Thornton v roli chladného a děsivě precizního žalobce. Thorton jde obhajobě po krku s grácií žraloka v obleku a jejich vzájemné střety jsou vrcholem celého zážitku. Thortonovi tyhle role kurva že jdou! Režie dovedně balancuje mezi vyhroceným procesem a intimním rodinným dramatem. Například moment v koupelně, kde otec odhaluje svou lidskou slabost a syn mu pomáhá, je hodně silná scéna. Vizuální stránka pod taktovkou kameramana Janusze Kamińského taky skvělá, jeho práce se světlem dává celému vyprávění punc výjimečnosti. Možná je to občas až příliš hollywoodsky dojímavé a některé rodinné odbočky by snesly lehké prostříhání, ale ve výsledku mě to nijak neobtěžovalo. Jakmile se totiž děj přesune do soudní síně, sledujeme perfektně vysoustruženou právnickou bitvu jako ze škatulky. Poctivé áčkové Drama s parádním scénářem, herci, dialogy, emocemi a atmosférou. I liked that!Proč film vidět? Herecký koncert Downey/ Duvall/ Thorton, skvělá soudní bitva, silná emocionální rodinná linka.

Film, který mi jedenáct let pomáhá brečet jak malý dítě a děkuju mu za to.
Některý filmy vidíš jednou, pokýváš hlavou a jdeš dál. A pak jsou tu filmy jako Soudce, který se ti nevtíravě nastěhujou do života a už z něj neodejdou. Jedenáct let ho znám. Každej rok si ho dávám minimálně dvakrát, někdy třikrát. A pokaždý to bolí stejně krásně. Až teď jsem konečně sebral odvahu napsat, co pro mě znamená.
Příběh sleduje úspěšného právníka Hanka Palmera (Robert Downey Jr.), kterému zemře matka. Vrací se proto do rodného města, kde se po letech znovu setkává se svou rozbitou rodinou – dvěma bratry a otcem, který není jen otcem, ale i personou města, uznávaným a neústupným soudcem. A právě ten se náhle sám ocitne na lavici obžalovaných.
To, co začne jako návrat na pohřeb, se rychle promění v hluboce osobní proces. Nejen soudní, ale hlavně rodinný. Setkání s bratry, návraty na známá místa, staré vzpomínky – to všechno otevírá nezhojené rány. Postupně vyplouvá na povrch napětí a nevyřčená bolest mezi otcem a synem.
A právě ten vztah – složitej, nepříjemnej, lidskej – je srdcem celého filmu. Je v něm tolik potlačených emocí, tolik nepochopení, tolik mlčení. A přitom v tom není záporák. Jen dvě silný vůle, dvě zranění, co si nerozuměly.
Zápletka je smutná. Nedokážu pochopit, proč otec nedokázal přijmout svého syna takového, jaký je. Proč v něm viděl někoho jiného. Možná právě proto mě to tolik drtí. Protože taková bolest je reálná. Protože taková chyba se stává.Robert Downey Jr. tu není Iron Man, ani Sherlock z Londýna. Hraje muže, co si před otcem celý život něco dokazoval. ARobert Duvallmu na to kouká s bolestí v očích, co řekne víc než deset stránek scénáře. To, co spolu předvedou v závěru, není film. To je život.
Finále mě vždycky rozseká. Emočně vyždímanej, oči jak vodojem, a stejně to chci znova. Závěrečná scéna? Nejen herecký vrchol – ale i lidskej.
Soudce není jen film. Je to výpověď o otcích, synech, hrdosti, bolesti a odpuštění. A já ti, filme, děkuju. Už jedenáct let jsi moje jistota, moje emocionální facka i objetí v jednom.
A letos? Vidím ho po druhý. Možná po třetí. Ale rok je dlouhej… a cítím, že letos padne rekord. Dám to po čtvrtý. A vůbec se za to nestydím.

Že za tohle nebyl Downey Jr. nominovaný na Oscara beru jako krádež za bílého dne. Herecký koncert pánů Robertů, kterým zdatně sekunduje na malým prostoru Vera Farmiga a na pidiprostoru Thornton, táhne tohle rodinně-soudní drama jak stádo volů. Trochu mi neseděla častá změna žánru (někdy až komedie) a dějové linky s dcerou Farmigy. Poctivý funkční drama, které díky hercům a postavám strhne.

Možná lehce patetické, ale v mnoha ohledech (scéna v koupelně) opravdové rodinné drama o nezdárném synovi, tvrdém otci, dávných láskách a hlavně smíření se sám se sebou. Excelentní Duvall v obvyklé roli posledního spravedlivého a překvapivě sympatický cynický spratek Iron Manův. Nejvíc mě ale, a už zase, dostala Vera Farmiga, takovou ženskou asi nelze nemilovat, že?  Snad jen ta osobní otcova zpověď při soudu, jež zřejmě měla býti vrcholem, mi už tak opravdová nepřišla a odsunutí soudničky do pozice prostředku sdělení mi přišlo trochu příliš šponované. Ale budiž. Za ten krásný konec odpouštím.